Studnice

Je jitro. Úsvit se již probouzí z nočního spánku, a slunce vystrkuje své paprsky zpod peřiny mraků.

Svítá, a temnota odchází.

Ne tak pro něj. Dívá se očima svého srdce na krajinu, a to se svírá úzkostí a bolestí. Je mu strašlivě smutno, ze vší té nepravosti kolem, z každého hříchu a špatnosti, hle, vždyť ještě před několika lety si ti, kdo takové věci páchali, nemohli dovolit o svých činech ani zašeptat, a dnes… dnes se nosí po ulicích jako pávi, vládnoucí, vyvýšení.