Poslat na e-mail
K čemu všemu není chvála aneb „Uctíval jsem svého přítele“
Když zazpívali chvalozpěv, šli na Olivovou horu. (Mk 14:26)
„Ó, Mistře, ty chvály dneska nestály za nic,“ ozval se
cestou Petr, „copak nevíš, že nejdřív má být pár rychlých písní, a
pak se musí pomalu přejít do ztišení před Bohem?“
„Má pravdu, Pane,“ přidal se očividně smutný Jakub, „za jednu
píseň se přeci člověk nestihne dostat až do Ježíšovy přítomnosti!“
„Necítím se vůbec naplněný,“ stěžoval si Jidáš, „jak má
člověk ‘nakoupit’ za tak krátkou dobu?“
„Mistře, dotkni se mne prosím,“ žadonil Matouš, „chci, aby se
můj život změnil!“
Zato Jan měl zcela jiné myšlenky. „Pane, právě mne napadlo něco
úžasného,“ horlivě přerušil remcající učedníky, „víš, mohli
bychom pár takových chvalozpěvů nacvičit, a pak je zpívat farizeům a
zákoníkům. Oni by pak jistě pochopili, jak skvělého Boha máme, a taky by
za Ním přišli.“
K čemu všemu není chvála?
