Poslat na e-mail

Cílová adresa *
Váš e-mail *
Poznámka
 
Captcha
Do pole prosím napište text z obrázku:

Slova a moc

Když jsem byl ještě teenager, pravidelně jsem se účastnil soutěží v řečnictví, které pořádal Lion’s Club. Jednou – muselo to být zhruba v té samé době, kdy Nancy Reaganová pořádala svou slavnou kampaň „Prostě řekni ne!“ – jsme měli mluvit na téma „Proč by studenti neměli brát drogy“. Prozkoumal jsem si dané téma a připravil jsem si řeč.

Když nadešel večer, kdy se soutěž pořádala, byl jsem první na řadě. Normálně nikdo nechce mluvit první, protože jste ještě nervózní, mikrofon ještě potřebuje pořádně nastavit, aparatura dává zpětné vazby – a každá z těchto věcí může řečníka snadno vyřadit ze hry. Já jsem ale nebyl obyčejný řečník. Chtěl jsem jít první, protože jsem byl ve veřejných projevech tak dobrý, že jsem znervóznil každého, kdo šel po mně.

Jistěže jsem svou řeč přednesl bez jediné chybičky. Děvče, které šlo po mně, popletlo už své úvodní věty a muselo začít znovu. Člověk, který šel po ní, byl tak nevýrazný, že už si ani nepamatuji, jestli to byl on nebo ona. Měl jsem první místo v kapse.

Skončil jsem druhý. Za tím děvčetem. Které tak popletlo už začátek svojí řeči.

Nedokázal jsem tomu uvěřit. Později jeden z porotců dokonce řekl mým rodičům, že kdyby šlo jen o řečnické dovednosti, byl bych tu soutěž vyhrál. Ale v životě jde o víc než jen o výmluvnost. Já jsem porotcům řekl, proč by studenti neměli brát drogy. Děvče, které šlo po mně, jim vyprávělo o překonávání svých vlastních potíží s drogami a závislostí. Já jsem měl slova. Ona měla slova podložená mocí.

George P. Wood
Slova a moc