Studnice

Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej. (Mt 5:42)

Když u nás ve sboru koluje košíček na sbírky roznášený sličnými hosteskami, má to v sobě jakousi zvláštní příchuť. Říkává se u toho: „Pamatujte, že nedáváme lidem, ale Bohu,“ a tam, v tom „domě Božím“, se nám leckdy zdá, jako by Bůh na naše dary nějak zvlášť shlížel a všímal si jich. I starým Izraelitům se nejspíš zdálo, že dary vložené do chrámové pokladničky jsou dvakrát posvěcené a Hospodin se při jejich přijímání usmívá o něco více než obvykle.

Izraelci navíc měli zdá se přesně vyměřeno, kolik že tomu Bohu stačí, aby byl spokojený. Desátek a ani o chlup víc. Leckterý dnešní křesťan tiše závidí – zdá se mu, že v jeho případě to rozhodně není tak jednoduché…

Podívali bychom se tedy trošku blíže, co Bible učí o dávání: z čeho máme dávat, kdy musíme dát, jestli do této skupiny patří desátky a něco maličko o dobrovolném dávání.