Studnice

Kdo rozsévá bezpráví, sklidí ničemnost. (Adonajova Písma, kniha Mudrosloví, 22. kapitola)

Čtyři jara po Zúčtování je země zchudlá a zbavená iluzí. Innion, nejsilnější říše široko daleko, kde dřív lidé, elfové i okřídlení faeri žili svorně, pokojně a v blahobytu, se už jen zuby nehty drží zbytků zašlé slávy a chce si je udržet za každou cenu.

Jenže trhliny se dál rozevírají a „každá cena“ zkrátka může být příliš vysoká.

Jedno má však i říše na sklonku své cesty společného s jakoukoli jinou – také se skládá z duší a osudů. I Innion má své pravdomluvné a lháře, své pokrytce a přímé, své vrahy a oběti, své okřídlené bez křídel, poctivce, jejichž poctivost se tříští pod tlakem okolností, prohnilé politiky a pláště ve větru, povaleče, z nichž někteří jeho pád nepřežijí a jiné přetaví a překová, i malé tiché v zemi…

A má stále nejméně jednoho plačícího. Který ví, kde končí cesta, po které Innion tolik jar kráčí.

A že tentokrát je už Adonaj nechá vypít kalich až do dna.

Jeden človíček mi před časem říkal, že bych prý měl napsat knihu. Tohle nejspíš nebude přesně to, co měl onen bratr na mysli, ale už je to dost dlouhé na to, aby se tomu dalo říkat kniha. Je ke stažení v příloze ve formátu doc nebo mobi.