Čt 15. 3. 2007

Hledám partnera, zn. rychle

Lukáš Makovička, Kázání
4580x přečteno
Hledám partnera, zn. rychle

Toho dne jsem seděl zabrán do rozhovoru s jedním dospívajícím mužem. „Potřebuju holku,“ říkal mi s upřímností, která mu je vlastní. Křesťan. Znovuzrozený, bojující, občas klesající až do hlubin beznaděje. V hloubi srdce mu muselo zápasit několik obrů, a zasazovat si rány hodné jejich velikosti. Co když mě nebude žádná chtít, křičel první, a třísk jednu protivníkovi. Už to bez holky nevydržím, vlepil mu druhý na oplátku. Jak se o ni postarám, co když si nenajdu tu pravou pro mě, co když mi Bůh neukáže, která…

Ano. Obři bojují. A lidské nitro se tady zdá být tak rozervané, když se tihle válečníci řadí k bitvě. Podíváme se na ně tedy blíže. Je tu totiž jedna věc, která rve i srdce toho Svatého na nebesích, toho, který miluje z celého srdce.

Zn. rychle

Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama. (Pís 2:7)

Jo, pomyslí si možná mladý člověk, když si přečte úvodní verš, tomu se to kecá, je za vodou, už má manželku, dítě na cestě, tomu se to mluví. Už je asi taky o generaci starší, sto let za opicema, protože kdyby nebyl, nedával by takovéhle staromódní rady.

Ano, máš pravdu, jsem v této oblasti takříkajíc za vodou. Ale i o mně tihle obři bojovali, i o mně se pokoušeli. Přesto jsem čekal, a nejsem jiný, než kdokoli z vás.

„Jo, ale to je jen pro holky,“ odpoví první chlapec na ráně. Ne, to není pravda. Protože jsme každý jiná nádoba, tak věci, které jsou v srdci, mohou navenek vypadat jinak. Ale hluboko v srdci je tu touha někoho vlastnit, někoho mít, někoho pro sebe. A zde, na tomto pokřiveném světě naneštěstí tahle touha občas dozrává o něco dříve, než ta prostá, obyčejná láska, která touží dávat, a svého prospěchu nehledá. Dívky burcují lásku, i když ještě sama nechce. Chlapci se ohlíží po děvčatech, i když jsou ještě chlapci, a nejsou muži. Srdce mají stejné, chce mít, chce brát, chce vlastnit, a ještě se neumí dát.

„Jenže to není možné počkat!“ křičí druhý. „Kdybys jen věděl, jak je to těžké!“ Víš, tady se dostáváme k tomu, co láme srdce mému Spasiteli. Já vím, že to není lehké počkat. Ale odmítám, že je to nemožné v Kristu. Otázka pak ale nutně zní: „Jak to, že pro mne se to zdá být nemožné?“

Proč? Proč dnes mladí křesťané nedokáží čekat, až se láska vzbudí sama?

A tak já budu rýt do Tvého vztahu s Ježíšem Kristem, tím vzkříšeným. Já jsem mohl počkat z jednoho prostého důvodu.

Tvým manželem je přece ten, jenž tě učinil, jeho jméno je Hospodin zástupů, tvým vykupitelem je Svatý Izraele; nazývá se Bohem celé země. (Iz 54:5)

Mým „manželem“, tím, kdo naplňoval mé potřeby až do určeného času, byl ten, kdo mne učinil. My hovoříme dnes často o sexuálních potřebách, ale člověk je stvoření daleko složitější. Když láska pak vykvetla, nehledal jsem tohle, ale hledal jsem něžnou dlaň, jemné povzbuzení, maličké objetí, a někoho, kdo by mne miloval pro to (nebo možná navzdory tomu), jaký jsem.

Ale než láska uzrála, než v mém srdci vykvetla, a vydala plody, měl jsem někoho, kdo mi byl přítelem, utěšitelem, kdo mne měl rád, a má i dodnes rád. Mohl jsem počkat, protože mé potřeby byly naplněné. Mohl jsem počkat, protože jsem směl, a to i přesto, že občas city vyjely na projížďku po okolí, volat s králem Davidem: „Hospodin je můj pastýř, nebudu, ach já nebudu, mít nedostatku.“

Jak je to s Tebou? Potřebuješ někoho, kdo Ti bude rozumět? Hle, jednoho znám, je milý a ochotný chodit i s Tebou na procházky po lese, právě tak, jako chodívá se mnou. Hledáš oporu v časech rozbouřených, kormidelníka pro svou loďku? Jednoho bych znal, je schopný, má srdce moudré, a nesmírnou sílu.

Jak je to s Tebou? Musím říci, že jsem viděl chlapce i dívky, i když jich bylo jen pár, kteří jej znali blízce, důvěrně, jako přítele i rádce, a takoví, i přes boje a zápasy, dokázali počkat. Jejich srdce protestovalo, bojovalo, zápasilo, rvalo se o každý kousíček, ale oni mohou čekat v pokoji. Jejich potřeby jsou naplněné.

Prosím, rozuměj mi, tohle je bolest Spasitele, který i za mladé lidi položil svůj život. Vidím tu mladou generaci, která si hledá partnera, protože nemá Boha, která zoufale potřebuje, s označením „tak rychle jak jen to jde“, blízkou duši, spřízněného človíčka, neboť jejich Bůh je prý již opustil. Jejich potřeby nejsou naplněné, ale svému Bohu v tom nevěří, vždyť „jak by to mohl udělat“.

Neprosím tu za sebe, ale chtěl bych klepat u dvířek Tvého srdce jako Jeho vyslanec. Říct Ti v Jeho jménu: „Neodvracej se od svého Boha, abys hledal člověka, nespoléhej na člověka, šeredně se zklameš, protože i ten nejlepší člověk je jako třtina, která se zlomí, a propíchne Ti dlaň, když se o ni opřeš plnou vahou.“

Že tomu nevěříš? Zkus poprosit. „Pane, já chci, já potřebuji, já nezvládám!“ Jedna upřímná modlitba ze srdce má moc, o které se Ti ani nezdá.

Koho chce

…může se vdát, za koho chce, ale jen v Kristu. (1 Kor 7:39)

„Víš, to na začátku vypadalo tak krásně, ale pak přišli na to, že se k sobě prostě nehodí,“ slýchávám tu a tam ze všech možných stran. Lidi že prý jsou jako kousky skládačky, které do sebe buď zapadnou, nebo taky ne. A nepozná se to prý na první pokus, je třeba to trošku vyzkoušet. A když nezapadnou, achich ouvej, to bude trápení po celý život.

Vidíš, milý křesťane, jak blízko je to od jednoho pokřiveného učení k tomu, co vidíš všude kolem sebe ve světě? „My to přeci musíme vyzkoušet,“ říkají lidé. „A co když mi Bůh neukáže toho/tu pravou,“ říkají křesťané, postižení tím samým bludem.

„Ať si vezme, koho chce,“ říká Pavel. Zbláznil se? Koho chce? Nevešla mu jeho veliká moudrost trochu na mozek, že říká něco takového? Copak neví že…

Lidé jsou přeci jako kousky skládačky…
Když ti Bůh neukáže toho pravého, pak je to na…
To jako chce říct, že není důležité, co k tomu říká Bůh?
Pavle, mysli trochu, vždyť ta děcka ještě nejsou dost zodpovědná!

„Koho chce,“ píše Pavel, a Bůh si to dal do Bible. A dodává: „Ale i s důsledky.“ Co plyne jasně z těchto nemnohých slov je, že pokud se dva lidé, muž a žena, dají v Pánu dohromady, může z toho být dobré manželství. Co když k sobě nebudou patřit? Bible to neřeší, není to důležitá otázka. Proč? To není puclík A a puclík B, které do sebe nádherně zapadají, co dělá manželství, ono potřebuje trochu jiný druh tmelu, který jej drží pohromadě.

Opakuji ještě jednou – pokud se dva lidé, muž a žena, v Pánu dají dohromady, Bůh požehná. On neřeší „rozdílné povahy“, jak my si někdy myslíme, neřeší „nemáme si co říci“, vždyť v Pánu mít budou, ne, nic takového.

Tmel, který dokáže udržet po celý život dva sebevíc rozdílné lidičky u sebe, se jmenuje láska. Ta, která jednou řekne „ano“, a pak si za tím celý život stojí, děj se, co děj.

Ano, musíme se učit takto milovat, já vím, a zvláště dnes je to bez Boha téměř nemožné, ale přesto, jestli někdo za Tebou přijde, a bude Ti tvrdit „lidi jsou jako kousky skládačky“, lže.

Ale i s důsledky

…může se vdát, za koho chce, ale jen v Kristu. (1 Kor 7:39)

„Počkej,“ ozývá se hyperduchovní, „to jako chceš říct, že nezáleží, co k tomu říká Bůh? Že je jedno, jak se rozhodnu? Že k tomu nemusím hledat Jeho slovo? Není třeba se radit s autoritou? S rodiči?“

Ano a ne.

Znovu Ti chci ukázat na jednu maličkost. Bůh říká „koho chce“. Na koho je tedy vložena zodpovědnost za výběr Tvého partnera?

Na Tebe.

Mělo by to být jen logické, že? Koneckonců, Tvůj pastor s Tvým partnerem nestráví zbytek života, dokonce ani Tví rodiče ne. Proč se nám to zdá být nelogické?

„Jsou příliš mladí a nezkušení, potřebují usměrnit,“ říkávají rodiče a někdy i církevní pracovníci, když strkají bez dovolení prsty, kam nemají. Do života již dospělého člověka. Jen si prosím povšimni, že mluvím o dospělém člověku. Jsi-li dítě, i pro Tebe platí „děti, poslouchejte své rodiče“. Ano, i když oni tomu ve Tvých očích vůbec, ale vůbec nerozumí.

„Nechci tu zodpovědnost nést, je příliš těžká a veliká,“ říkají si v koutku duše mladí, „chtělo by to kousek jí přehodit na někoho jiného, koho bych také mohl obvinit, když to nevyjde.“

Komu tedy Bůh dal zodpovědnost?

Tobě.
Koho chceš, ale i s důsledky.
Na celý život.

Tak tedy, milý mladý křesťane, být Tebou, začal bych se modlit o radu!

Ten verš, o kterém hovořím, ukazuje jasně, na kom je zodpovědnost, ale Pavel ho nepsal proto, aby všem mladým řekl: „Hele, nenech si do toho od nikoho kecat! Jsi přeci svobodnej, nebo ne?“

„No dobře,“ ozve se další, „před chvílí jsi ale tvrdil, že manželství mohou uzavřít libovolní dva lidé v Pánu, a najednou mám hledat radu, abych se nespálil? Jak se v tom mám vyznat?“

Ano, já si stojím za tím, že Bohu příliš nesejde na povahách, zájmech, všech těch věcech, na kterých staví tento svět. On je umí překlenout. Ale Bible říká, že je „lepší bydlet na střeše v koutku, než se svárlivou ženou v jednom domě“, a někdy takové věci člověk na první pohled neuvidí. Obzvlášť špatně se odhalují, když má chlapec růžovou mlhu před očima. Ale otázka zní: „Je ta dívka, ten chlapec, už připravený na manželství? Jsou na to zralí? Znají Boha?“ Tady dobrá rada může ušetřit roky a roky trápení.

Ještě jednou opakuji! Ty nemusíš! Nemusíš se modlit, nemusíš žádat rodiče, pastora, své starší okolí o radu, Bible Ti to nikde neukládá.

Ale být Tebou bych to udělal. Máš-li rodiče, kterým věříš, hledej jejich radu. Máš-li pastora, kterému můžeš důvěřovat, jdi se jej zeptat, až se láska probudí. Máš-li Boha, který je Tvůj rádce, utíkej, mazej za ním.

Nemusíš.

To je Jeho nabídka, že On Ti s tím rád pomůže. Ve skutečnosti, neuvědomoval jsem si, že mám svou drahou manželku radši, než ostatní dívky, dokud mi to můj Pán jemně nenaznačil. Vedl mne, potvrzoval, ukazoval, dával dobré rady, ukazoval mi sám sebe, vyrovnal mi cestičku.

Jak jsem za to byl rád!

Jak jsem byl rád, že ten vztah nestojí na člověku, ale na slově Božím! Jak jsem dodnes rád za Jeho jednání se mnou, že mi zlomil srdce, ale také uzdravil a obvázal, že mi dával pokoj a klid, že mne vedl jemně a něžně. Mne, roztřeseného beránka na té cestičce, kterou ani moudří muži nedokázali pochopit – cestě muže při dívce.

Nemusel jsem.

Ani Ty nemusíš. Bůh nestojí nad Tebou jako dozorce s bičem, který čeká, zdalipak si vybereš tu správnou ovci v Jeho ovčinci, ovci, kterou si nachystal přesně pro Tebe.

To bys Mu nerozuměl.

Ale chce pomoct, a jestli Ti mohu doporučit dobrého a jemného průvodce na cestě muže při dívce, nebo dívky při muži, bude to Kristus Ježíš.

Jak to udělá?

Já nevím. On je Bůh, ať učiní, co se Mu zdá být dobré.