Po 28. 5. 2007

Pepa Půjčka

Pepa Půjčka

Žil kdys kdes chlap. Dá se říct též muž či kmán, jak kdo chce. Já ho zvu chlap. Nu a on nekrad, ten chlap, zato si moc rád půjčoval.

Ten chlap se jmenoval Pepa Průměrný, a žil v malebné středočeské vísce Průměrově. Měl manželku Matyldu Průměrnou, toho času nezaměstnanou, dvě dcery – Frikulinku a dcerku s japonsky znějícím jménem Užijsito. Měl ještě jednoho syna, který se jmenoval Úředník.

Pepa byl bohat. Měl dům a měl i zahradu, nemusel každého dne přemýšlet, co do úst, neb kousek od něj byl superhypergiga­market Dilbert. Nebo to byl Dogbert? Carrbert? Nu což, na tom až tak nezáleží.

Pepa byl zaměstnán u svého místního kapitalistického vykořisťovatele, a za svou práci v potu tváře dostával mzdu. Nuznou a vyděračskou, jak často říkával, ale přeci jen mzdu. A tak každého měsíce nacházel na své výplatní pásce i na účtu o 27 285kč více.

Ze své mzdy si Pepa nechával každého měsíce 14 673kč pro sebe a rodinu. Platil z nich nájem v bytě, plyn, elektřinu a vodu nadnárodním kapitalistickým vykořisťovatelům, kteří byli dozajista vykořisťovateli i přesto, že do jeho domečku přesně podle smlouvy dodávali teplo a světlo.

Dále pak z tohoto nuzného groše Pepa živil celou svou rodinu, a i když na kaviár občas nebylo, najedli se docela dobře.

Dalším nemalým výdajem byly Pepovy dcerky a manželka. Frikulinka byla free, cool i in, a tak si žádala svůj díl z nuzného groše na pařby, kde se občas zkalila až do němoty za pomoci kamaráda Ruma. Na takovou pařbu ovšem musela chodit v pořádným vohozu, a ten taky nebyl zadarmo. Kvůli tomu se z Pepova domu občas ozývaly hádky a třískání dveřmi, většinou však Frikulinka i přesto dosáhla svého.

Pepa ovšem musel vohodit nejen dcery a sebe (což by problém nebyl, Pepovi stačily montérky), ale i svou milovanou choť Matyldu. Zatím se sice vždycky podařilo přitáhnout uzdu, když koukala do výloh soudruha Versaceho, ale měl strach, že ji jednou nezvládne přitáhnout dost rychle.

Ale i Pepa si rád přiťuknul s kolegou Pivem, vždyť kdo by si nepotřeboval občas odpočinout, že?

A když něco zbylo, koupili Pepa s Matyldou nějaké vybavení do bytečku, a tak zvelebovali své hnízdečko vzájemné lásky.


A kampak se poděl ten nepatrný zbyteček z Pepova příjmu?

Inu, Pepa byl člověk svobodomyslný, a neměl moc rád, sahal-li mu někdo na jeho svobodu. A nedělal výjimky ani tehdy, byl-li ten někdo jeho vlastní děti. Kromě toho, potřeboval, aby byl v jeho vlastním domě klid a pořádek.

Přemýšlel tedy, jak to všechno skloubit dohromady, aby se nemusel moc obtěžovat sám, a mohl si žít volným životem, ale zase aby mu jeho nezvedené ratolesti neudělaly z hnízdečka lásky kůlničku na dříví.

Po dlouhé době marného přemýšlení na to konečně přišel.

Syn Úředník už byl dospělý a zodpovědný mladý muž, proč by tedy nemohl část povinností převzít on.

Protože však syn Úředník nebyl žádný veliký altruista, i Pepovi došlo, že mu za to a na to bude muset něco dát.

A tak dával každého měsíce 12 612kč svému synu Úředníkovi, za to, že se bude starat o pár věcí v Pepově domě.

Co bylo obsahem Úředníkovy práce?

Jednak udržoval v domě klid a pořádek, byl zodpovědný za to, že bude na chodbě uklizeno, v bytě vytřené podlahy, dům nebude chátrat, a že se budou jeho návštěvníci chovat slušně.

Vystudoval externí kurs na lékařské fakultě, a prováděl doma každý půlrok preventivní lékařské prohlídky. Kromě toho občas potřeboval pro svou lékařskou praxi nakoupit nějaké ty lepší přístroje.

Pepova dcera Frikulinka začala pěstovat brambory, ale protože pro ně nebyly v zemi tak výhodné podmínky jako jinde, byly její brambory moc drahé. Aby tedy Frikulince pomohl v podnikání, dával jí Úředník každý rok nějaké peníze, aby mohla svou cenu snížit.

Užijsito byla tak trochu nefakčenko, nechtělo se jí pracovat, ale protože přeci nemohla umřít hlady, přidával jí Úředník ještě trošku k tomu, co jí dával Pepa, který byl v tomhle podle jeho mínění hrozný škrt.

Další dávka kulaťoučkých penízečků putovala každého měsíce k Frikulince jako příspěvek na nájem v jejím bytečku.

Pepovi s Matyldou se taky moc nechtělo starat se o výchovu, vzdělání a zábavu vlastních dětí, a tak dával Úředníkovi peníze, aby mu je vzdělal, vychoval a zabavil.

Úředník se taky musel postarat o babičku Otýlii Průměrnou, protože Pepa shledával její přítomnost ve vlastním bytě poněkud obtížnou, a tak nařídil Úředníkovi starou paní živit a šatit na nějakém jiném místě.

Čas od času tam zajel, však víte, pro svědomí.

Navíc se stal takový nepěkná věc, a to že Užijsito už nestačila marijánka, a přešla na perník přímo do žíly. A tak jednak Pepovi občas něco z jeho peněz docela sprostě ukradla, a pak také Pepa nařídil Úředníkovi financovat její léčbu.

Užijsito se ale v léčebně moc nelíbilo, a tak často utíkala.

Kromě toho dal Úředník kolem domu vykopat obranný příkop, naplnil ho vodou z přilehlého rybníka, koupil pár pistolí a ze Švédska několik dálkově řízených letadélek s rozprašovačem slzného plynu na jeho obranu.

Protože se však všechny Úředníkovy aktivity staly příliš složitými, musel zavést taky trošku té byrokracie, a začal ve velkém produkovat formuláře a razítka.

No a trošku z přidělených peněz také Úředník tiše otočil do vlastní kapsičky, zdálo se mu totiž, že je za svou otrockou práci placen nikoli dostatečně.


Problém ale byl, že Úředníkovy služby byly dost drahé. Ano, Pepa sice věděl, že kdyby si některé věci udělal sám, vyšlo by to levněji, ale moc se mu nechtělo slevovat ze svého životního stylu.

Ale protože Úředníkovi vyměřené peníze nestačily, musel si jít Pepa občas půjčit ke svému kamarádovi Karlovi, aby měl na útraty.

Karel byl kámoš, nechtěl ani moc veliký úrok.

„Karle, připiš mi to na účet,“ hlásil Pepa každého měsíce, když si přišel ke Karlovi půjčit. Za posledních pár let se už jeho dluh u Karla vyšplhal na úctyhodných 166 704kč, ale protože byl Karel jednak hodně bohatý, a jednak si dokázal spočítat, že když začne Pepa pořádně platit, splatí dluh do pár let, půjčoval dál.

Koneckonců, bylo to i v jeho zájmu, čím déle má Pepa ty peníze půjčené, tím větší úrok mu z nich kápl.

Ale především, copak nebyli kámoši?


Pepa se však ke splácení moc neměl. Dál si žil o kousek, občas i o kus nad poměry, dál dával peníze svému synovi Úředníkovi, a i když jeho plat trošku rostl, přesto si musel každého měsíce vypůjčit od Karla dalších 2 727kč.

Za 4 roky se už jeho účet vyšplhal na 297 436kč.

To už začal být Karel nervózní. Což o to, Pepa nebyl žádný chudák, Karel si spočítal, že kdyby mu splácel jen 5 000kč za měsíc, tak má za pět let dluh splacený jako když fikne. Pak možná ještě tak rok na úroky, a bude hotovo.

Jenže Pepa se k splácení neměl, a to bylo to, z čeho byl Karel nervózní.

A ani na upomínání nedal, naopak, vždycky chtěl ještě další peníze, že prý musí trochu rozjet byznys, aby mohl začít splácet.

Karlovi už došla trpělivost, a poslal na Pepu exekutory.


Zazvonil zvonec, a pohádky o šťastném bydlení na dluh byl konec. Exekutoři přišli vybaveni papírem od soudu, a začali nebohému Pepovi bílit byt.

Ne barvou, ale rukama.

Pepa přihlížel, jak na jeho majetek dávají ti zlí kapitalističtí vykořisťovatelé žluté papírky s cenou, a tiše úpěl.

On tu plazmovou televizi koupil za patnáct tisíc, a na papírku bylo jen osm! A ta kuchyňská linka! Copak nestála skoro 40 000? Tak co si to ten chlap dovoluje dát tam jen 17 000? Když pak přilepil na Pepovu oblíbenou pohovku žlutý papírek s nápisem 4 000, Pepa už to nevydržel, a zkolaboval.

Když se po oživovacím úsilí své rodiny za pomoci konve a studené vody probudil, byl jeho byt již téměř úplně vybílen.

Exekutoři sebrali i část vybavení, které si nakoupil Úředník, aby mohl provozovat své úkoly, a navíc ani to ještě na úplné splacení dluhu nestačilo, a tak Pepovi tak trošku obstavili účet.

Pepa zaúpěl jako raněné zvíře, a zase se složil na podlahu.

Úředník tiše odešel zadními dveřmi, a šel si hledat jiné zaměstnání.

Užijsito urvala ze stropu poslední lustr, a mašírovala si to s ním ze dveří, aby měla na další dávku perníku.

U dveří ji dostihla strašlivě nazuřená Frikulinka, neboť ona ten lustr chtěla prodat, aby měla na šaty, co se v nich chtěla ukázat kamarádu Rumovi, a v předsíni se obě pustily do zuřivé bitky.

Ani jedna z nich ani ve svých nejhorších nočních můrách nepomyslela na to, že by snad svému nebohému otci svou prací pomohla dluh splatit.

Matylda spustila klasickou českou: „Já jsem ti to říkala, že…“

Babička Otýlie, která musela přijet zpátky domů, jí v tom s velikou chutí pomáhala.

A Pepa plakal.

On si totiž i tu plazmovou televizi koupil na dluh u ne už tak moc kamaráda Pasťáka. A Pasťák měl své o trochu víc kamarády, kteří měli baseballové pálky. Pročež by mu Pepa jen velmi nerad nezaplatil.

Žil kdys kdes chlap. Dá se říct též muž či kmán, jak kdo chce. Já ho zvu chlap. Nu, a on krad, ten chlap. Krad, co moh a kde moh.

Zvlášť, když měl hlad.

Poučení pro všechny

    Na 1 obyvatele Na 1 pracujícího
Státní dluh ČR 811 mld. kč 1 78 835 kč 166 704 kč
Hrubé výpůjční potřeby vlády v roce 2007 159,2 mld kč/rok 2 15 475 kč (1 289 kč/měsíc) 32 724 kč (2 727 kč/měsíc)
Státní dluh za 4 roky 1 447 mld. kč 140 660 kč 297 436 kč
Průměrná hrubá mzda v ČR 20 211 kč 3  
Počet zaměstnaných v ČR 4 864 900 4  
Počet obyvatel ČR 10 287 189 5  

Struktura mzdy: 6

Popis Změna Popis změny
Skutečná hrubá mzda 27 285 kč  
Hrubá mzda 20 211 kč –7 074 kč Odvody zaměstnavatele
Základ daně 17 685 kč –2 526 kč Odvody zaměstnance (sociální + zdravotní)
Po zdanění 15 982 kč –1 703 kč Daň
Pro rodinu s 1 dítětem 16 964 kč +982 kč Přídavek a bonus na dítě
„Čistá“ mzda 14 673 kč –2 299 kč Odvod DPH (5 a 19%)

Celkem mzda: 27 285 kč
Celkem státu: 12 612 kč
„Čistá“ mzda: 14 673 kč

Nápověda: Jestli si myslíte, že se to vyřeší transferem peněz přes Brusel, devalvací měny, bankovními operacemi, či nějakým věřitelem poslední instance, tak to jste na omylu. Možná zamlží, ale nevyřeší.

A zvlášť pro křesťany

Protož věrný křesťane, doufám, že jsi aspoň trošku pochopil, jakpak Bůh uvádí cesty žádostivého lidu zpět na jeho hlavu. A tak se žádostivý člověk žene a žene, aby měl ještě víc a ještě lepší, a ve své slepotě si neuvědomuje, že svou sílu vydává pro nic, směňuje ji za pouhý přelud, a i to bohatství, které mělo nějakou cenu, mu nakonec bude odebráno.

Nebuď tedy v hledáčku Všemohoucího, až se přijde kvůli tomuto hříchu soudit se zemí.

Zdroje

  1. Ministerstvo financí ČR, státní dluh k 31. 3. 2007 (http://www.mfcr­.cz/…e_032007­.pdf)
  2. Ministerstvo financí ČR, hrubé výpůjční potřeby vlády v roce 2007 (http://www.mfcr­.cz/…2007_pdf­.pdf)
  3. Český statistický úřad, průměrná hrubá mzda za 4. čtvrtletí 2006 (http://www.czso­.cz/…03070707­.doc)
  4. Český statistický úřad, počet osob s jediným nebo hlavním zaměstnáním, osob s druhým zaměstnáním je 83 500, pro zjednodušení zanedbáno (http://www.czso­.cz/…am050407­.doc)
  5. Český statistický úřad, počet obyvatel k 31. 12. 2006 (http://www.czso­.cz/…by032207­.doc)
  6. Daňová kalkulačka ODS pro průměrnou hrubou mzdu (20 211kč) u člověka s nepracující manželkou a jedním dítětem (http://www.od­s.cz/…ka/index­.php?…)