Tue 31. 7. 2007

Varování pro věřící

Varování pro věřící

Kázání C.H. Spurgeona, originál na adrese http://www.spur­geon.org/…ons/3466­.htm

„Ať vás nikdo… nepřipraví o vítěznou odměnu.“ (Kol 2:18)

Je zde přirovnání k ceně, která byla udílena běžcům na Olympijských hrách, a pro začátek je dobré všimnout si, jak často nás apoštol Pavel provádí tímto přirovnáním k závodu. Znovu a znovu nás vyzývá běžet tak, abychom dosáhli cíle, vybízí nás k usilovnému snažení, a jinde zase hovoří o zápase a boji. Nemělo by nás to přimět pocítit, jak napjatý je život křesťana – není to věc pro spáče nebo hazardéra, ani cokoli, čemu by se čas od času mělo věnovat nějaké povrchní zamyšlení? Musí to být záležitost, která po nás bude chtít všechnu naši sílu, aby když jsme zachráněni, byl do nás vložen život, který bude vyžadovat všechnu naši sílu, ale také ji bude dávat znovu a znovu a ještě více, než jsme jí měli kdy předtím.

Ti, kdo sní o tom, že lehkomyslnost si najde svou cestu do nebe, jsou na velkém omylu. Cesta do pekla je zanedbávání, ale cesta do nebe je úplně jiná. „Jak unikneme my, jestliže zanedbáváme tak veliké spasení?“ Troška zanedbávání tě může přivést k zániku, ale slova našeho Mistra jsou: „Snažte se vejít těsnou branou, neboť vám říkám, že mnozí se budou pokoušet vejít,“ – jen pokoušet – „ale nebudou moci.“ Snažit se je potřebnější než pokoušení se. Modleme se, aby nás Duch Svatý vždy uschopnil k naprostému a vážnému zájmu o spasení svých duší. Kéž to nikdy nepočítáme za záležitost druhotného významu, ale hledáme nejprve, a především, království Boží a jeho spravedlnost. Kéž se zmocníme věčného života, a běžíme tak, abychom dosáhli cíle.

Chtěl bych to vtlačit do vašich myslí, protože pozoruji – pozoruji to na sobě i na svých spolubratřích – že jsme mnohdy mnohem důslednější ve věcech tohoto života, než v těch, které se týkají toho života, který teprve přichází. Působí na nás ta skutečnost, že pokud v těchto dnech soutěžení nemá být člověk převálcován a zničen pod koly chudoby, musí se namáhat. Zdá se, že nikdo dnes není schopen udržet se nad vodou jen za pomoci chabých záběrů, které stačily našim předkům. Musíme usilovat, a pro chléb, který pomíjí, musíme pracovat.

Má to snad být tak, že tento ubohý svět má upoutat naše první myšlenky i poslední starosti, a ten svět, který přijde bude mít jen tu a tam pomyšlení? Ne! Kéž milujeme svého Boha celým srdcem, celou svou duší i celou svou silou, a kéž vydáme naše tělo, duši, i ducha na oltář služby Kristu, neboť to je ta jediná rozumná oběť pro něj.

Apoštol nám v tomto textu dává varování, které se týká té stejné věci, jakkoli je vykládán, ale tato pasáž je někdy těžká k přetlumočení, a dávají se jí různé významy. Z těch všech jsou tři významy, které jsou přikládány tomuto textu, a stojí za to je zmínit. „Ať vás nikdo nepřipraví o vítěznou odměnu.“ Na prvním místě zde apoštol mohl mínit toto:

1. Ať nikoho z vás, kdo vyznáváte, že následujete Krista, žádný člověk nepřipraví o tu skvělou odměnu, která bude na věřící nakonec čekat.

Nyní, bratři, mnozí z nás započali ten křesťanský závod, nebo vyznáváme, že jsme tak učinili, ale počet startujících je mnohem vyšší než počet těch, kdo zvítězí. „Všichni běží závod, ale jen jeden dostane cenu.“ „Je mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“ Mnozí zřejmě zahájí své povolání křesťana, ale po chvíli, i když běželi dobře, něco je zadrží takže neposlouchají pravdu, a odejdou od nás, protože nebyli z nás, neboť kdyby byli z nás, určitě by s námi pokračovali.

Můžeme očekávat, že když jsme začali běžet, přijdou někteří a budou se snažit nás od tohoto závodu otevřeně odradit – nikoli klamně nebo s vytáčkami, ale s otevřenou a čestnou bezbožností. Někteří nám otevřeně řeknou, že není žádná odměna, pro kterou se vyplatí běžet, že naše náboženství je velký omyl, že žádosti tohoto světa jsou to jediné, za čím stojí za to se pachtit, a že jsou tu taková potěšení těla a žádosti, že bychom udělali dobře, kdybychom je vyhledávali.

Můžeme potkat Ateistu s jeho úšklebkem a zvonivým smíchem. Můžeme se potkat s mnoha osobami, které by chtěly naše tváře obrátit nazpět, protože není žádné nebe, žádny Kristus, nebo, i kdyby byl, nestojí to za to podstupovat tolik těžkostí abychom jej nalezli. Varujte se takových lidí. Utkejte se s nimi tváří v tvář s nebojácnou odvahou. Nedělejte si nic z jejich úšklebků. Pokud vás jen pronásledují, počítejte to za čest, protože co je pronásledování jiného než platba, kterou nepravost platí spravedlnosti, a jak se jinak pozná símě ženy, než že ho hadovo símě bude kousat do paty?

Ale apoštol nás tolik nevaruje před těmito lidmi, kteří k vám takto otevřeně přijdou. Ví, že před nimi budete na stráži. Dává zvláštní varování před jinými, kteří by vás mohli oklamat, to jest kteří se vás budou snažit dostat pryč z té správné cesty, ale neřeknou vám, že to chtějí udělat. Předstírají, že vám chtějí ukázat něco, co jsme dříve nevěděli, nějaké vylepšení, o kterém byste určitě měli vědět.

V Pavlových dnech byli někteří, kteří odvrátili pozornost od uctívání Boha, a začali uctívat anděly. „Andělé,“ říkali, „jsou svatá stvoření. Stráží nás, a tak bys o nich měl hovořit s velikou úctou.“ A když se trochu osmělí, řeknou: „Měl bys žádat o jejich ochranu,“ a po chviličce ti poví: „Měl bys je uctívat, a udělat z nich prostředníky a přímluvce,“ a tak jdou krok za krokem, a vystaví znovu ten starý blud, který po mnoho let přetrvával v křesťanských církvích, a který není ani dnes mrtvý, a tak vnesou dovnitř uctívání andělů.

I dnes se potkáš s lidmi, kteří ti řeknou: „Ten chléb na stole – víš, on ti představuje tělo Ježíše Krista, když přicházíš k Večeři Páně, měl bys s ním tedy zacházet s respektem.“ Po chvíli se trošku víc osmělí, a budou říkat: „Pokud to představuje Krista, můžeš to uctívat, a mít to ve vážnosti jako kdyby to byl Kristus.“ A krok za krokem dojdou k tomu, že bys měl mít pod bradou ubrousek, kdybys náhodou upustil drobeček, nebo že by bylo velice zlé, kdyby ti měla skápnout kapka z toho svatého vína při pití do vousu, a pak zde budou nařízení, která jsou v některých pokynech pocházejících z Anglikánské církve – nesmysly, které se hodí jen do školky – o způsobu, jak by se měl ten svatý chléb jíst, a pít svaté víno – která vnesou modlářství, naprosté, jasné modlářství, pod rouškou toho, že chtějí trošku vylepšit příliš prostou jednoduchost uctívání Krista. Vyzývám vás, dejte si pozor už na ten první krok.

Nebo to může přijít trošku jinak. Někdo ti řekne: „To místo, kde uctíváš, není ti velmi drahé? A to sedadlo, na kterém obvykle sedáváš, není ti příjemné?“ a tvůj přirozený instinkt bude odpovědět: „Ano.“ Pak to půjde dál. „Toto místo je svaté, nemělo by se nikdy používat k ničemu jinému, než k uctívání.“ A o kousek dále to bude: „Ó, toto je dům Boží,“ a ty tomu začneš věřit navzdory slovům, o kterých víš, že je dal Duch Boží, že Bůh nebydlí ve svatyních udělaných lidskýma rukama, , to jest v těchto budovách, a po kouscích tě to přivede až k uctívání míst, dnů, chlebu a vína.

A pak ti řeknou: „Ten tvůj služebník, nepotěšil tě častokrát? Pokud ano, pak bys mu měl prokazovat úctu, říkej mu tedy ‘Reverende’.“ O kousek dál už mu budeš říkat „Otče“, a o další kousíček dál bude tvůj zpovědník, a hned poté tvůj neomylný Papež. Vždy je to kousek po kousku, než je to vše dokončeno. První krok se vždy zdá být velmi neškodný. A skutečně, je to jen druh dobrovolné pokory. Vypadá to, jako by ses pokořil, a prokazoval čest všem těmto věcem kvůli Bohu, když cílem je, abys prokazoval čest jim místo Boha, a zde přichází na scénu apoštolova slova: „Ať nikdo neprokazuje úctu jiným věcem než těm, které uctívají duchovní lidé.“

Také vám budou chtít po malých kousíčcích naznačit trochu jiný způsob života, než je ten pravý křesťanský. Vy, kdo věříte v Ježíše, jste zachráněni, vaše hříchy jsou vám odpuštěny pro jeho jméno. Můžete stále přicházet k Ježíši Kristu, a nechat si umývat nohy, jak o tom říkal Petrovi: „Kdo je umytý, nepotřebuje než umýt své nohy, neboť je celý čistý.“ Přijdeš za ním s prosbou: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“

Ale budou tu lidé, kteří přijdou a budou vám říkat, že žít jen tak z této prosté víry v Ježíše Krista, nakonec nebude úplně nejlepší cesta. Co takhle pokročit trochu dále? Neměl bys žít život poustevníka, který už tak umrtvil své tělo, že nakonec nebude mít žádné hříchy, a bude sám u sebe dokonalý? Nebo neměl bys začít aspoň trochu svěřovat svou duši do péče nějakého kněze nebo přítele, a místo toho, abys učinil každý den i místo svatým, nebylo by lepší postit se ten-a-ten den v týdnu, úzkostlivě dodržovat toto pravidlo a támhleto pravidlo, chodit podle mínění prastaré církve, nebo některé z knih, které ukazují, jak se to dělalo před tisíci léty?

To vše může velmi moudře, prastaře a nádherně, a může kolem toho být zdání všeho, co je svaté, a mohou k tomu být připojena i jména, která by neměla být vyslovena bez úcty, ale poslyš, co k tomu říká apoštol: „Ať vás nikdo nepřipraví o vítěznou odměnu,“ neboť když vás odradí od závislosti den po dni jako ubohý hříšník na Kristu v tiché důvěře v Něj, připraví vás o vaši odměnu.

Je tu další skupina, která se tě bude snažit připravit o odměnu tím, že bude přinášet lidské výmysly a představy místo prosté pravdy Božího Slova. Je určitá třída lidí, kteří si myslí, že kázání muselo být určitě dobré, pokud mu nerozuměli, a vždy na ně udělá dojem člověk, který používá dlouhá slova, a pokud jsou v tom zapojené i celé věty, nebohé duše, protože neví, o čem mluví, nemají pochybnosti, že to musí být velmi moudrý a učený člověk, a po chvíli, když prohodí něco, čeho se mohou chytit, i když je to v protikladu k tomu, co se naučili na klíně své matky z Bible svého otce, jsou tím snadno svedeni.

Dnes je mnoho lidí, kteří tráví svůj čas jen vymýšlením nových teorií a vynalézáním nových systémů, vyvrhováním evangelia, a odstraňováním jeho duše i střev, takže nakonec zbude jen kůže a kosti. Život a kostní dřeň evangelia byla vyňata pryč jejich učeností, filozofiemi, vybraností, snižováním všeho ke vkusu našeho krásně osvíceného devatenáctého století. Ale i tady k nám přichází hlas: „Ať vás nikdo nepřipraví o vaši odměnu.“ Pevně se držte těch starých pravd, přežijí všechny tyhle filozofie. Držte se pevně toho starého způsobu života, přežije všechny lidské vynálezy. Držte se pevně Krista, protože nechcete uctívat nikoho jiného než jeho.

Apoštol nám dává toto varování: „Ať vás nikdo nepřipraví o vaši odměnu,“ a připomíná nám, že nás tito lidé mohou pravděpodobně svést. Budou nás svádět svým charakterem. Copak jsem neslyšel často mladé lidi, jak říkají o tom a tom kazateli, který kázal bludy: „Ale on je tak dobrý člověk.“ Ale to se toho vůbec netýká. „Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!“ I kdyby život toho člověka byl nevinný jako život Ježíše Krista, pokud ti káže jiné evangelium, než evangelium Ježíše Krista, nevšímej si ho, nosí jen ovčí roucho, ale uvnitř je to dravý vlk.

Někdo se bude hájit: „Ale ten a ten člověk je tak výmluvný.“ Ó, bratři, kéž nikdy nepřijde den, kdy bude naše víra stát na slovech lidí. Co je koneckonců schopný řečník, že by měl usvědčovat vaše srdce? Nenajdou se snad každý den schopní řečníci pro cokoli? Lidé hovoří, hovoří plynule, a hovoří dobře pro zlou věc, a jsou mnozí, kteří umí mluvit plynuleji a výmluvněji pro špatnou věc, než kterýkoli z našich nedostatečných jazyků kdy bude schopný mluvit pro věc dobrou. Ale slova, slova, slova, řečnické květiny, rétorika, jsou to snad věci, které tě zachrání? Jsi snad tak bláznivý, že když začneš být v duchu obviňován ze svých hříchů, jsi jednoduše veden Kristem, a skládáš v něj svoji důvěru – máš snad teď být sveden poetickými verši a krásnými slovy lidí? Bůh chraň! Ať vás nic takového nesvede.

A pak k těmto poznámkám ještě přidají, že ten člověk je nejen velmi dobrý a výmluvný, ale také že je velice upřímný – vypadá velmi pokorně. Ano, od pradávna lidé nosili obnošené šaty, když chtěli obelhat, a ve spojení s tímto textem najdeme, že tyto osoby byly známé pro jejich dobrovolnou pokoru a uctívání andělů. Satan velmi dobře ví, že když přijde v černém, bude objeven, le když se převleče za anděla světla, pak si lidé budou myslet, že přichází od Boha, a tak budou svedeni. „Po jejich ovoci je poznáte.“ Pokud vám nedají evangelium, pokud neoslavují Krista, pokud nenesou svědectví o spasení skrze tu převzácnou krev, pokud nevyvyšují Ježíše Krista jako Mojžíš vyvýšil toho hada na poušti, neměj s nimi nic společného, ať si mluví jak chtějí. „Ať vás nikdo nepřipraví o vaši odměnu.“ I kdyby se stalo, že to bude tvůj příbuzný, někdo, koho miluješ, a kdo může mít jinak mnoho nároků na tvou úctu – ať tě nikdo, žádný člověk, jakkoli je jeho řeč působivá, jakkoli je jeho charakter vynikající, nepřipraví o tvou odměnu.

Uvědomte si, vy vyznávající, že ten, kdo ztratí cestu k odměně, ztratí i odměnu. Běžec může utíkat velmi rychle, ale když neběží správným směrem, odměnu nevyhraje. Můžeš se vší upřímností věřit falešnému učení, ale stejně ho nakonec shledáš falešným. Můžeš se nezdolně prát za falešné náboženství, ale ono zničí tvou duši.

Panuje takový názor, že pokud jsi upřímný a opravdový, bude vše v pořádku. Nech mě připomenout ti, že i když budeš upřímně cestovat k severu, nikdy nedojedeš na jih, a když si upřímně vezmeš jed, zemřeš, a když si upřímně uřízneš úd těla, zraní tě to. Nestačí jen být upřímný, ale potřebuješ v tom stát správně. Zde je nezbytné říci: „Ať vás nikdo nepřipraví o vaši odměnu.“ „Neboť jim vydávám svědectví,“ říká apoštol, „že mají horlivost pro Boha, ale ne podle pravého poznání. Nepoddali se totiž Boží spravedlnosti, protože Boží spravedlnost neznají a snaží se ustanovit svou vlastní spravedlnost.“ Ó! Ať nejsme svedeni, abychom nakonec minuli tu nebeskou odměnu.

Ale musím pokračovat, zvláště proto, že už dnes padá soumrak, myslím, že je to předzvěst přicházejícího deště. Zde je druhý význam, který bývá překládán v tomto textu:

2. Ať nad vámi nikdo nepanuje.

Tento překlad, nebo jemu velice podobný, je ve francouzském překladu. Jeden z velikých vykladačů jej ve svém komentáři k této pasáži vztahuje k soudcům na konci procesu, kteří občas dají odměnu špatné osobě, a tak člověk, který opravdu běžel dobře, může být o svou odměnu ochuzen. Ale jakkoli blízko bude člověk Kristu, svět, místo toho, aby ho poctil, ho bude odsuzovat a pranýřovat, a tak apoštolovo napomenutí je: „Ať vás nikdo nepřipraví o odměnu.“

A, moji bratři, budu vás čestně žádat, abyste si to pamatovali především co se týká směru vašeho jednání. Pokud svědomitě věříš, že je správné, co děláš, velmi málo si všímej toho, komu se to líbí, a komu ne. Pokud jsi ve své duši přesvědčen, že to, čemu věříš a co děláš, je Bohu přijatelné, jestli to je nebo není přijatelné člověku je málo důležité. Nejsi služebník lidí, nedíváš se k člověku pro svou odměnu, a tak se nemusíš zajímat o mínění lidí v této věci. Buď spravedlivý a neboj se. Choď v Kristových šlépějích, a ať přijde, co chce. Nežij podle dechu člověka. Ať jejich potlesk nepůsobí, že se budeš cítit veliký, protože pak by tě jejich odmítnutí mohlo oslabit. Ať nad tebou v tomto smyslu nikdo nepanuje, ale ať je Kristus tvůj Mistr, a ty hledáš jeho úsměv.

Ale nejen co se týká směru jednání, ale také co se týká přesvědčení, ať nad tebou nikdo nepanuje. Pokud budeš věřit Ježíši Kristu, budou někteří říkat, že je to domýšlivost. Ať si říkají, že je to domýšlivost. „Moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi,“ a stejně tak bude i víra. Pokud se chopíš Božích slibů, a budeš v nich odpočívat, někteří budou říkat, že jsi fanatik bez mozku. Ať si to říkají. Ti, kdo věří, nebudou zahanbeni. Výsledek bude ke cti tvé víře. Musíš jen chvíli počkat, a možná právě ti, kteří ti nyní kdeco vytýkají budou zvedat své ruce v překvapení s říkat s tebou: „Co Bůh činí?“ Měj důvěru v Krista, a zvláště, můj drahý mladý příteli, doufám, že tvá jistota nezávisí na úsměvu svých příbuzných. Pokud ano, pak ji může jejich zamračení zničit. Choď se svým Spasitelem poníženou cestou svaté jistoty, a ať tvá víra nestojí na člověku, ale na Bohu.

Ať nad tebou nikdo nepanuje tím, že bude soudit tvé motivy. Lidé budou vždy pro dobré činy člověka hledat tak špatné důvody, jak jen to půjde. Zdá se, že je to pro lidi vrozené, že nikdy člověku nepřiznají, že má pravdu, pokud se tomu mohou vyhnout, a často právě něžné mysli byly velmi zraněny, když bylo jejich jednání zkresleno, a jejich činy byly připočteny zlým úmyslům a sobeckým motivům, když opravdu chtěli sloužit Kristu.

Ale ať ti to nezlomí srdce. Objevíš se nakonec před soudnou stolicí Kristovou, nestarej se o tyto malicherné lidské soudné stolice. Pracuj pro svého Mistra neohroženě a beze strachu. Ať si říkají, jako říkali Davidovi bratři o něm: „Však znám tvou drzost i tvé zlé srdce! Přišel jsi sem dolů, aby ses mohl dívat na bitvu.“ Jdi, získej Goliášovu hlavu, a přines ji zpět, a to bude nejlepší odpověď pro tyhle posměváčky. Když uvidí, že Bůh je s tebou, a že ti dal vítězství, budeš mít čest i od těch, kdo tě nyní zesměšňují.

Myslím, že křesťan by měl jednat se soudem lidí s takovou bravurou, jako David, když Míkal, Saulova dcera, vyšla ven a řekla: „Jak se dnes proslavil izraelský král! Pro oči otrokyň svých služebníků se dnes odhaloval jako nějaký blázen.“ A on řekl: „Bylo to před Hospodinem, a mohu být klidně ještě více zlehčován.“ Ať jsou tvé oči na Bohu, a nechť zapomeneš na lidské oči. Žij tak, aby i když budou vědět, co děláš, nebo ne, nebude ti na tom záležet, protože tvé chování obstojí před žárem Soudného Dne, a tak tě posuzování na zemi nebude zasahovat. Ať ti žádný člověk nepanuje.

Ještě to mohu ukázat v jiném světle – ať nikdo neovládne tvé svědomí, aby tě vedl. Vždy usiluji, drazí posluchači, o jakýkoli respekt, který od vás mohu obdržet – a věřím, že mohu mít vaše ocenění i lásku – ale přesto nechci, abyste kdy věřili nějakému učení jen proto, že jsem to řekl, ale pokud to nemohu dokázat z Písma, pryč s tím. Pokud to nebude podle učení Pána a Mistra, vyzývám vás, abyste mne nenásledovali. Následujte mne jen tak, jak já následuji Krista. A stejně tak jednejte i s jakýmkoli dalším člověkem.

Ať je to Boží pravda, Boží Slovo, a svědectví Ducha o tomto slovu ve tvé duši, co budeš hledat, ale nikdy nezůstaň bez tohoto, protože když bude tvoje víra stát jen na lidské moudrosti, a ten člověk, který ti pomáhal, najednou zmizí, možná zmizí i tvoje víra, když ji budeš nejvíce potřebovat. Ne, ať nad tebou nikdo nepanuje, ale tlač se dopředu v tom křesťanském závodě, dívej se k Ježíši, a jen na Něj.

Ale nyní už třetí význam, který náleží tomuto textu. Je to šťastná okolnost, že v této tmavé noci kazatel nepotřebuje svůj rukopis, protože kdyby ano, pak by jeho kázání muselo právě teď skončit. Ale zde je třetí bod: „Ať vás nikdo nepřipraví o vaši odměnu.“ Může to znamenat toto:

3. Ať vás žádný člověk neobere o odměnu, kterou již nyní máte jako křesťané

Ať tě žádný člověk neobere o útěchu, kterou by ti měla přinášet tvá víra. Věnujte mi ještě pár minut svou pozornost, když o tom budu hovořit. Drazí bratři, vy i já, pokud věříme v Krista, jsme dnes úplně omilostněni. V Boží knize proti nám není jediný hřích. Jsme cele a úplně ospravedlněni. Spravedlnost Ježíše Krista nás pokrývá od hlavy až k patě, a tak stojíme před Bohem, jako bychom nikdy nezhřešili. Ať tě nikdo neobere o tuto odměnu. Nebuď v pokušení, abys kvůli čemukoli, co může být řečeno, pochyboval o úplnosti věřícího v Kristu. Drž se toho, a když se toho budeš držet, raduj se z toho! Ať tě žádný člověk, ani ten, kterého se musíš nejvíc bát, ty sám, nesvede. I když tě svědomí bude kárat, a můžeš si myslet, že máš spoustu velkých důvodů k pochybování, přesto pokud věříš v Ježíše, stůj na tom: „Nyní už není pro mne žádné odsouzení, neboť jsem v Kristu Ježíši, a ten, kdo v něj věří, nebude zavržen. Uvěřil jsem, a nejsem zavržen, a ani nestrpím, aby zavržení proti mně hromovalo, protože Kristus za mne nesl mé hříchy, a já jsem v něm čistý.“ Ať tě nikdo neobere o jistotu, že jsi v Kristu úplný.

Dále, vy kdo jste uvěřili v Ježíše Krista, jste v něm v bezpečí. Protože on žije, i vy budete žít. Kdo nás může oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu? On řekl: „Já svým ovcím dávám věčný život, a ony nikdy nezahynou, a nikdo je nevytrhne z mé ruky.“ Budou zde lidé, kteří vám budou říkat, že nejste v bezpečí, a je nebezpečné věřit, že jste. Ať vás nikdo neobere o tuto odměnu. Jste zachráněni. Pokud v něj věříte, on vás podrží, a vy můžete zpívat: „Tomu, který je schopen nás zachovat od pádu, a učinit nás bez chyby ve své přítomnosti s přetékající radostí, tomu budiž sláva.“ Drž se té nádherné pravdy, že jsi v Ježíši, bezpečný v Ježíši Kristu.

Je tu ještě třetí požehnaná pravda, a to že nejsi jen omilostněný a v bezpečí v Ježíši, ale že jsi v ten okamžik přijatý v Milovaném. Tvé přijetí u Boha nestojí na ničem v tobě. Jsi přijat protože jsi v Kristu, přijat pro jeho zásluhy. Někdy můžeš být obrán o tuto odměnu, když budeš naslouchat hlasu, který šeptá: „Ale, ale, vždyť je tu ještě tenhle hřích, tvé modlitby nejsou dokonalé, tvé činy poskvrněné.“ Ano, ale ať tě žádný člověk neobere o přesvědčení, že i takový hříšník, jaký jsi, jsi přesto přijatý v Kristu Ježíši.

Ať Bůh dá, abyste to cítili uvnitř, a nikdo vás nepřipravil o tu odměnu po celý život. Kéž žijete i umřete v radosti z toho všeho, kvůli Kristovým zásluhám. Amen.