St 23. 4. 2008

Koho Bůh hledá?

Koho Bůh hledá?

Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli. (Ž 14:2)

Slyším to dnes zleva zprava. Bůh si hledá nové vedoucí, nové Davidy, nové Josefy, nové Gedeony, zkrátka lidi, kteří se „nechají použít“ a půjdou získávat kdeco pro Ježíše. Od vlastních rodin přes spolužáky až po celou Českou republiku.

Mám s tím trochu problém. Zdá se totiž, že to tak úplně nesouhlasí s Biblí a že Bůh si za starých časů izraelských jako i dnes hledá především lidi, kteří budou oplývat jinými kvalitami než pouhou ochotou pracovat na Boží vinici až do úmoru. Nevěřím tomu, že Bůh vychovává své děti, aby měl otroky pro práci na poli.

Podíváme se tedy společně právě na případ Gedeona.

<><

O Gedeonovi se píše v šesté kapitole knihy Soudců a jeho příběh začíná za doby, kdy na Izraelce tvrdě dolehla ruka Midjánců. Ti totiž rok co rok těsně po žních přitáhli a bezbranný Izrael obrali o všechno jeho tvrdě vydřené obilí.

Teď se přesuneme na konec příběhu…

Bůh si totiž povolal Gedeona, který po nějakém tom dohadování a ověřování nakonec shromáždil vojsko do boje s Midjánci. Vojsko mu sice Bůh očesal z třiceti dvou tisíc na pouhé tři stovky, ale i přesto Gedeon Midjánce, kteří leželi v dolině v takovém množství jako kobylky, na hlavu porazil a rozprášil.

„Wow,“ řekne si křesťan. „Tak Bůh si hledá taky takové Gedeony, a to já bych byl i ochoten!“

Ale skutečně hledá?

<><

Vraťme se na začátek příběhu…

Je tu totiž jeden maličký detail. Jak se to asi stalo, že na Izrael, Boží vyvolený a opečovávaný lid přitáhli nepřátelé, kteří ho sedřeli až na kost, a všemohoucí Bůh, který jim slíbil ochranu až na věčné časy s tím nic neudělal.

„Nic neudělal?“ řeknete mi, „vždyť povolal přeci Gedeona!“

Ano, povolal, jenže až po sedmi letech zkázy a ničení. Midjánci zemi pustošili rok co rok po sedm let a Bůh po tu dobu nehnul ani prstem.

Důvod se dá najít v prvním verši: „Synové Izraele se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na sedm let do rukou Midjánců.“

Následovalo sedm let.

Sedm let hladu a trápení, sedm let nejistoty, jestli vůbec bude dost obilí, aby rodina přežila další rok, sedm let ničení, skrývání se a bolesti.

Sedm let, kdy Bůh nedělal nic, a co víc, žádného Gedeona vůbec nehledal.

Ne že by po tu dobu neplatily Jeho sliby pro ty, kdo se „nedopouštěli toho, co je v Božích očích zlé,“ takové Bůh ani v dobách hladu nenechá bez pomoci, ale pro Izrael jako lid nedělal nic a žádného hrdinu a vysvoboditele ani zdaleka nehledal.

A tak se Gedeon mohl „nechávat použít“ jak chtěl, měl prostě smůlu.

<><

Po sedmi letech se něco změnilo.

Zlom se dá najít v šestém verši: „Izrael byl od Midjánců úplně zbídačen. I úpěli Izraelci k Hospodinu.“

Všimněte si prosím toho pořadí. Izrael nejprve došel až na hranici přežití – byl úplně zbídačen – a tu si náhle vzpomíná na Hospodina.

A volá.

Nemyslím si, že to byla veliká svolaná shromáždění, kde se společně úpělo k Hospodinu, to by koneckonců Midjánci měli práci usnadněnou, ale šlo to od úst k ústům, jeden říkal druhému: „Za dnů, kdy jsme poslouchali Hospodina se nám žilo lépe. Volejme k Němu, snad se slituje.“

A úpěli Izraelci k Hospodinu.

Nejspíš zdaleka ne všichni, na Gedeonově příběhu je vidět, že možná leckdo úpěl k Baalovi a kdejakým jiným strašákům, ale mnozí Izraelci úpěli k Hospodinu.

A teprve tehdy se Bůh pozvedl a začal hledat svého Gedeona.

<><

Jako kvality tedy má mít takový správný Boží hrdina? Najde mezi námi Bůh aspoň jednoho takového?

Gedeona nacházíme, jak se plný obav a strachu schovává v lisu před Midjánci.

Bod pro nás – lidí, kteří se schovávají a skrývají máme určitě dost.

Právě do toho lisu ke Gedeonovi přichází anděl a oslovuje ho: „Hospodin s tebou, udatný bohatýre!“

Jak reaguje Gedeon? Jen považte! Takové setkání s andělem, to se jen tak někomu nepoštěstí!

„Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové?“ zní poněkud opatrná Gedeonova odpověď.

„Jo, jo, Hospodin s námi, to tak,“ možná si myslel ve svém srdci, ale k andělovi přeci jen hovořil poněkud opatrněji, „to že tady je jeden anděl je sice pěkné, ale kdyby byl Hospodin s námi, to by to v zemi vypadalo poněkud jinak. Jestli je s námi, kde jsou potom všechny ty zázraky a divy, o kterých pořád slyšíme vyprávět a kde nic tu nic.“

Dva body pro nás – nevěřících a pochybujících máme plné sklady.

Možná, že s takovou by si Bůh mohl vyvolit i tebe…

<><

Zůstává tu už jen jediná otázka: Koho Bůh hledal i v těch sedmi letech?

Ano, přál bych si žít v době, kdy Bůh bude skutečně hledat Gedeony, jenže to předpokládá právě tu jednu věc, kterou v současné době není příliš vidět – „i úpěli křesťané k Hospodinu“.

Jako Izraelci, i křesťané budou k Hospodinu nejspíš úpět až v době, kdy budou „úplně zbídačeni“.

Přál bych si žít v takové době, ale vůbec není jisté, že ji uvidím – třeba takový Jeremjáš ji nikdy neviděl. Není to jisté i z toho důvodu, že všude kolem slyším zprávy o růstu, nových zabraných územích, nových sborech, nových službách, skvělých vizích, početním růstu, výhledech na probuzení a nabubřelé řeči o budoucích úspěších.

Někdy mi to připomíná německou propagandu za druhé světové války – Němci totiž podle propagandy nikdy neustupovali, oni jen takticky zkracovali frontu…

…až ji nakonec zkrátili až k Berlínu.

Chtěl bych tedy žít v době, kdy bude Bůh hledat nové Gedeony, ale to předpokládá, že uslyším více o bídě než o úspěších, že křesťané začnou úpět k Hospodinu pro to, co se děje dnes a denně v jejich sborech a církvích – že jejich děti neznají Boha a odcházejí do světa (a bohužel až příliš často pro pokrytectví svých vlastních rodičů), že v církvi lze nalézt spíše svět namalovaný na svato, že se zabýváme kdejakou akcí a aktivitou a zapomínáme na lásku a milosrdenství, že se dříve veliké sbory rozpadají až do nicoty, že, jak psal i Rudek Bubik, „Duch svatý už nemluví v našich sborech“.

Tohle je však něco, co příliš neslyším, neslyším hlasy úpějících a zbídačených, lidí, kteří si uvědomili, že jim něco zoufale chybí.

A tak se obávám, že ani Bůh se neobtěžuje s tím hledat nové Gedeony.

<><

Ta otázka nám tu ale zůstala: Koho tedy Bůh hledal i v těch sedmi letech? A koho hledá i dnes v každém případě?

Inu, hledá lidi, kteří budou mít rozum.

A to se pozná podle toho, že se dotazují po Boží vůli.

Jakápak ale ona Boží vůle je? To nám stručně shrnuje prorok Micheáš:

„Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.“ (Mi 6:8)

Jinými slovy, Bůh dnes stejně jako před staletími, v dobách Gedeonových i v dobách Midjánských, hledá lidi, kteří v Něj budou věřit a jejich víra se projeví tím, že budou poslouchat Jeho Slovo, dotazovat se na Jeho vůli – a tím pádem zachovávat právo, milovat milosrdenství a pokorně chodit se svým Bohem.

Jen to, nic víc.

Nemáme se dotazovat na Boží vůli ve věcech, kde není psáno, a přitom ji zanedbávat nebo přímo ignorovat ve věcech, kde psáno je.

A tak jestliže hledáte Boží vůli pro svůj život, místo, kde máte být a sloužit, ba, dokonce pokud naplno sloužíte, snad i sbory zakládáte, ale přitom porušujete své slovo a křivíte a ohýbáte to Boží, lžete, panujete, klamete, pomlouváte, křivě obviňujete, křivdíte a utrháte na cti, pak to nejste vy, koho Bůh dnes hledá.

Nemáte totiž rozum na to, abyste se dotazovali po Boží vůli.

I kdybyste byli ochotní nechat se upálit a jít do Afriky na misii, nejste to vy, koho Bůh hledá, pokud zároveň nebudete ochotní dotazovat se na Jeho vůli především tam, kde je jasně napsaná, a vzdát se svého hříchu.

Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.