Čt 14. 9. 2006

Nejhorší vedoucí na zemi

Lukáš Makovička, Biblické
2553x přečteno
Nejhorší vedoucí na zemi

Chci ti představit jednoho z nejhorších vedoucích, jaký kdy chodil po zemi. Nebudu zatím zmiňovat jeho jméno, ale myslím, že ho brzy poznáš sám. Jeho vůdcovská dráha vlastně začala dost znenadání. Dlouho o něm nikdo neslyšel, ale potom se vynořil odkudsi z pustiny a lidé za ním najednou začali jít. Šuškalo se, že prý s ním je jakási moc. A tak se jedné noci stalo, že se národ sebral a do jednoho se odebral za svým vedoucím. Vzali vše, co měli, a odešli se hledat jakousi zaslíbenou zemi, kterou jim tento muž sliboval. Že prý oplývá medem a strdím či co.

Vedl veliký zástup, přes milion duší s ním pochodoval jak pustinou, tak i po dni moře, i tam se totiž tento vedoucí vydal. Vůbec nedbal na to, že má s sebou ženy a děti, a namísto krátké cesty všechny vedl delší a nepříjemnější. Nezajistil lidu ani dost vody, nebo jídla, a tak se čas od času táborem ozývalo volání po jídle a vodě. Logistika mu zřejmě také moc nešla, protože kdyby ano, tak by si spočítal, kolik vody a jídla je třeba pro celý národ na poušti. Ale to on zdá se neodhadl. Zato mu, holomkovi, přálo štěstí, takže se to vždycky nějak vyřešilo. To je koneckonců i naše úsloví: „Ještě se nikdy nestalo, aby to nějak nedopadlo.“

O tohle by nebylo, nepohodlí a místy i žízeň, ba i jednotvárnou stravu by poutníci zvládli, ale stalo se něco mnohem horšího. Lidé začali umírat. Pokaždé, když se aspoň trochu ohradili proti tomu, že jsou z nich děláni pokusní králíci v experimentu jednoho muže, tak umírali. Jedni ohněm, pod jinými se propadla země, další zahynuli na uštknutí. Nikdo v táboře si nemohl být jistý svou kůží, dokonce i lidé ve vedení byli občas postižení pro úplné hlouposti tak, že museli trávit čas mimo tábor.

Je jasné, jak to zamíchalo s náladou v táboře. Nejen, že strava byla jednotvárná a vyhlídky nulové, vždyť kdo to kdy slyšel, že by se zaslíbená země hledala takto, ale člověk se musel bát o svůj život.

Z nějaké hory tento vůdce přinesl nějaký zákon. Nemuseli jsme ho ani číst, a už jsme věděli, že ho nechceme poslouchat. Copak nevíme, že zákony tvoří vladaři a mocní ve svých palácích, a ne nějaký bývalý pastýř na nějaké hoře? Co na tom, že se z ní kouřilo a hřmělo, jako by se na ní všichni čerti ženili. Na tom nesejde, když jde člověku o jeho děti a o to, aby zůstal na živu. Ve skutečnosti nám bylo mnohem lépe tam, kde jsme byli. Možná to tam nebylo vždy růžové, ale alespoň jsme se nemuseli bát každý den o svůj život.

„Ty hlupáku“, chtělo se nám křičet snad každý den. „Copak nevidíš, že nikdo nechce jít tou tvojí hloupou cestou? Copak nerozumíš, že to není dobrá věc? Všichni to už pochopili, jen tobě to zdá se nedochází. Copak nevidíš všude kolem všechny ty důkazy, že jdeme do pasti? Copak ti nestačí ty tisíce mrtvých? Seber se a jdi do sebe! Jak můžeš za takových podmínek dál trvat na svém? Copak ti není jasné, že nakonec zahyneme všichni?“

A víte, kolik lidí z těch tisíců, co ho následovali, nakonec tento vedoucí dovedl do té slibované země? Dva. Jenom dva. Všichni ostatní zemřeli na poušti. Bez naděje, bez slibovaného pohodlí, bez vyhlídek, jen s pískem pod nohama a prudkým sluncem nad hlavou. Dokonce ani sám vůdce nedošel, zemřel před branami země. Tak mi tedy povězte, proč bych měl jít za takovým vedoucím. Jakou mám tedy šanci, když ho budu následovat? Dva ku milionu? Promiňte, ale zdá se mi to příliš málo.

Jmenoval se Mojžíš, a měl tu výhodu, že s ním chodil Všemohoucí. Občas pro něho zatřásl zemí, občas zatměl slunce, občas rozdělil moře ve dví. Radil mu a byl s ním každý den. Dal mu věci, které zahýbaly nejen s celou jednou generací, ale i s mnohými dalšími na světě. Dnes už málokdo ví, kdo byli mocní vládcové země, odkud tento muž vyšel, ale mnozí si pamatují jeho jméno. Mojžíš. Nejhorší vedoucí na zemi.

Snad žádnému vůdci se ještě nestalo, aby byl tak neúspěšný. Vždyť skoro celý ten národ na poušti pomřel. Co slíbil, to lidé, kteří s ním vyšli, nikdy neviděli. Proč se tedy tolik mluví o něm, a ne o těch, co byli úspěšní? S Mojžíšem chodil Všemohoucí. A říkal o něm: „Podívejte, nejpokornější muž na zemi.“ Mojžíš možná nevěděl, kam jde, ale moc dobře věděl, s kým jde. Nevěděl, kolik vody je třeba na zaopatření celého národa, ale znal někoho, kdo to věděl, a vody měl dost. Nevěděl, kdo má dobré zákony, ale znal někoho, kdo kdysi vymyslel ty nejlepší, které kdy člověk viděl. Nevěděl, kudy se jde do zaslíbené země, ale znal někoho, kdo si tu cestu prohlédl o moc lépe, než on sám. Nevěděl, jak se vedou lidé, ale ptal se někoho, kdo vede největší zástup, který kdy existoval. Nejhorší vedoucí na zemi.

A tak se ptám. Jak se pozná špatný a dobrý vedoucí? Podle toho, kolik lidí dovedl? A co když s ním jít nechtějí? Znamená tedy to, že se nedaří, co bys chtěl, že jsi špatný vedoucí? Nebo zase to, že se daří, že jsi dobrý? Kdo to bude měřit?

Podle všech měřítek, co lidé mohou mít, Mojžíš selhal. Neuspěl. Přežil, ale za cenu smrti tisíců. Takový sobec, co nechce udělat ani jediný ústupek. Jak tedy poznat, koho se držet? Většiny? Tady šla do zahynutí. Vedoucího? A co když se mýlí on, vždyť i takové případy jsou, a není jich zdaleka málo. Jak se tedy pozná, koho se drží Všemohoucí?

Odpověď dává Bible. „Bude-li kdo chtít činit vůli mého Otce, ten pozná, že jsem z Boha,“ říká Ježíš. Bude-li kdo chtít, ten pozná. Jinak ne. Jinak není žádné vodítko, žádný záchytný bod. Je tu příliš alternativ, které musíš zvážit a příliš možností, kterými musíš projít, příliš pro a proti. Možná pak zjistíš, že sice to, co ten člověk říká, je pravda, ale budeš se bát o své děti, vždyť zahynulo tam už tolik lidí.

Také si budeš říkat: „No, kdyby ten byl od Boha, byl by laskavější, milosrdnější, skromnější, tišší a…“, kdeco jiného, na co si vzpomeneš. A budeš nad tím přemýšlet a budeš mít jen větší a větší zmatek. Budeš si říkat: „Kdybych jen měl víc informací, tak bych se mohl rozhodnout,“ a zjistíš, že když je máš, budeš mít jen větší a větší zmatek. Budeš si říkat: „Kdyby byl od Boha, tak by to kolem něho vypadalo jinak a lidé by ho víc poslouchali.“ A co Mojžíš? Řekneš si: „Poznám jeho život a jak žije,“ ale nebudeš mít čas ani moc prozkoumat pořádně jeho život, ani život jeho protivníků. To vše je dobré, ale jsou to jen záchytné body.

Bude-li kdo chtít. Ten pozná. Všemohoucí ho nenechá zbloudit. Tam je jistota. Chceš?