Studnice

Čemu ty věříš,
přelétavý ptáčku?
Co ty máš za pravdivé,
za skutečně spolehlivé,
že nikde nespočineš,
že nikde nevydržíš,
že nikde nezůstaneš?

Kam zase letíš,
přelétavý ptáčku?
Což nemáš pokoj?
Což nemáš klid?
Místo, kde navěky
zůstaneš žít?

Pro lepší červy,
přelétavý ptáčku,
jsi odletěl v dál,
zvědět, co dům dal,
ochutnat, vyzkoušet,
zahodit, opustit?

Proč nemáš stání,
přelétavý ptáčku?
Proč nechceš snášet
větry i bouře
a druhy mládí
krýt v časech nouze?

Co vlastně hledáš,
přelétavý ptáčku?
Díváš se, co bys rád,
spíš než kdes třeba,
nevíš, že nevěrní
sklidí jen „běda“?

Čemu ty věříš,
přelétavý ptáčku?
Co ty máš za pravdivé,
za skutečně spolehlivé,
že se tvé stopy motají,
jako když slepí
nocí
bloudívají…