Po 16. 2. 2009

První večeře

Hanka Šmikmátorová, Biblické
2973x přečteno
První večeře

(s omluvou Mojžíšovi ben Amramovi)*

Adama trápil hlad. Měl za sebou dlouhý den, který strávil pojmenováváním zvířat. Odpoledne si zdříml, což bylo osvěžující, a následné seznámení s Evou bylo nepochybně vzrušující. Ale když se slunce začalo chýlit k západu, Adam zjistil, že mu hlady kručí v břiše.

„Myslím, že bychom měli jíst,“ otočil se na Evu. „Říkejme tedy večernímu jídlu večeře.“

„Ó, Adame, ty jsi tak rozhodný,“ řekla Eva. „To se mi na muži líbí. Myslím, že jsem také vyhladověla – to bude tím rozruchem okolo mého stvoření.“

A začali se bavit o tom, jak tu večeři uspořádají. Nakonec se dohodli, že Adam v zahradě natrhá ovoce a Eva z něj vyrobí něco dobrého. Adam pak odešel a za chvíli se vrátil s košíkem plným zralého ovoce. Předal ho Evě a šel si ještě před večeří smočit nohy do Píšonu (jedna ze čtyř rajských řek, pozn. překl.). Uběhlo sotva pět minut, když ho z jeho přemítání o zvířecích jménech vyrušil ustaraný hlas jeho ženy.

„Adame, můžeš sem na chvilku?“

„Copak se stalo, miláčku?“

„Nejsem si jistá, které z těchto nádherných plodů bych měla připravit k večeři. Modlila jsem se za Boží vedení, ale vůbec si nejsem jistá, co po mně Pán chce. Opravdu nechci jít proti jeho vůli při svém úplně prvním rozhodnutí. Mohl bys, prosím, jít za Pánem a zeptat se Ho, co bych měla udělat k večeři?“

Adamův hlad sílil, ale měl pochopení pro Evino dilema, takže ji opustil a vydal se za Pánem pro radu. Zakrátko byl zpět a vypadal zmateně.

„No?“ otázala se Eva.

„Hm, abych pravdu řekl, vůbec mi na tu otázku neodpověděl.“

„Jak to myslíš? To jako nic neřekl?“

„Nic moc. Jen znovu zopakoval to, co nám dnes už říkal během prohlídky zahrady: ‚Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez.‘ Ujišťuji tě, Evo, od toho zakázaného stromu se hodlám držet hodně daleko.“

„To já sice oceňuji, ale neřeší to můj problém,“ řekla Eva. „Které ovoce mám připravit dnes večer?“

Kručící žaludek Adama mimo jiné přivedl k poznání, že lvi a tygři nejsou jediné věci, které dokážou vrčet. Podíval se do koše s ovocem a prohlásil: „Ještě nikdy jsem neviděl tak křupavá a šťavnatá jablka. Mám ohledně nich pokoj. Proč je nepřipravíš k večeři?“

„Souhlas, Adame. Soudím, že máš více zkušeností s rozhodováním než já. Vážím si tvého vedení. Zavolám tě, až bude večeře hotová.“

Adam byl sotva na polovině cesty k řece, když zaslechl Evino volání. Klusal hned zpátky na mýtinu, kde pracovala, ale jeho nadšení se vytratilo, jakmile spatřil její tvář. „Nějaké další potíže?“ zeptal se.

„Adame, nemůžu se rozhodnout, jak ta jablka upravit. Můžu je oloupat, nakrájet na kostičky, rozmačkat je, upéci z nich koláč, nádivku, lívance či knedlíky. Chci opravdu být pomocnicí tobě rovnou, ale rovněž si chci být jistá ohledně Boží vůle v tomto rozhodnutí. Mohl bys být tak laskav a zašel ještě jednou za Pánem?“

Adamovi se zrovna dvakrát nechtělo Pána znovu obtěžovat, ale po několika Eviných dobře mířených lichotkách souhlasil, že půjde. Když se vrátil, řekl: „Dostal jsem tu stejnou odpověď jako minule: ‚Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez.‘“

Adam a Eva na chvilku ztichli. Poté se Adamovi rozsvítilo a pravil: „Víš, Evo, Pán nám dal tento příkaz a plně mi tak odpověděl na mou otázku. On by nám sice mohl říci, co máme jíst a jak; ale myslím, že nám dal ohledně těchto rozhodnutí svobodu. Je to stejné jako dnes s těmi zvířaty. Řekl mi, abych je pojmenoval, ale žádná jména do ucha mi nešeptal. Výběr těch jmen byl na mou zodpovědnost.“

Eva byla skeptická. „Takže myslíš, že si k večeři můžeme dát kterýkoli z těchto druhů ovoce? Chceš mi říct, že v tomto rozhodnutí nemůžu vybočit z Boží vůle?“

„Jediný způsob, jak bys to mohla udělat, je natrhat nějaké ovoce ze zakázaného stromu. Ale nic, co tu máme, z toho stromu nepochází. Proto si myslím, že máme svobodu dát si od každého kousek.“ Adam tleskl a rukama a vykřikl: „No, to je skvělý nápad! Uděláme si k večeři ovocný salát.“

A tak se i stalo.

* ) Knize Genesis se říká i První Mojžíšova. A je-li tedy Mojžíš jejím autorem, z jeho pera pochází i původní verze tohoto příběhu.