Tue 29. 9. 2009

Buď rozhodný!

Buď rozhodný!

Buď rozhodný a udatný… (Joz 1:6)

Když se blížily Davídkovy druhé narozeniny, řekli jsme si, že jakožto milující rodiče bychom mu měli zakoupit nějaký ten dáreček – no a pro přerostlá batolata se už od stvoření světa nejvíc hodí téměř jakékoli hračky. I vydal jsem se s manželkou i s dítětem do největšího brněnského hračkářství…

…a už to znovu neudělám, tedy aspoň ne do doby, než mrňous trochu povyroste. Jako kdybych držel na vodítku malého vzteklého pejska. „Jé, trrtor,“ (rozumějte, „traktor“), „masinka,“ „motoka“ (za druhé „o“ doplňte „r“) a bohužel i čtyřkolových silničních dopravních prostředků byl takový výběr, že kdybychom ho za použití nemalé síly neodvedli pryč, asi by se v nich přehraboval dodnes. Myslel jsem si, že když půjde s námi, tak si bude moci vybrat něco, co se mu líbí, ale zjistil jsem, že takového rozhodování zkrátka není zatím vůbec schopen.

U malých dětí to chápeme – teprve se musí naučit volit a rozhodovat mezi spoustou různých možností. Ale jak často se to týká i nás dospělých – nejsme schopni se rozhodnout, a když už nějaké rozhodnutí uděláme, často v něm nevytrváme, první nesnáz a obtíž nás až příliš snadno vykolejí z nastaveného kurzu.

Podívali bychom se tedy společně na rady, které nám Bible dává, abychom navždy nezůstali jen pláštěm, který se nechá unášet větrem, ale dokázali pevně stát za svými rozhodnutími. Zde jsou: (1) Nebuď blázen – nech si poradit. (2) Nejednej ukvapeně – buď rozvážný. (3) Neboj se lidí – boj se Boha.

1. Nebuď blázen – nech si poradit

Pokud se začtete do knihy Přísloví, zjistíte, že slovíčko „blázen“ je tam používáno docela často, dalo by se až říci, že je poněkud nadužíváno. A když nebudete číst, jen abyste měli čárečku do svého denního výkazu „Jsem správný křesťan“, snadno zjistíte, že biblická definice „blázna“ se od té naší současné pořádně liší.

Blázen, jak ho popisuje Bible, totiž není ono uslintané individuum neschopné jakéhokoli souvislého vyjadřování, které nám naskočí před oči jako první, ani pomatený psychopat nesmyslně páchající ohavná zvěrstva.

Ba ne, když začnete biblickou definicí blázna poměřovat lidi kolem sebe, brzo zjistíte, že téměř nikdo není normální a žijete mezi samými blázny.

A vy jste letadlo.1

Blázen, jak ho popisuje Bible, se totiž pozná podle několika věcí:

<><

Za prvé, je to člověk, který věří něčemu, co není pravda. Když píšu „věří“, nemyslím tím „on tvrdí, že tomu věří“. To, čemu člověk skutečně věří, se nepozná až tak na slovech, jako spíš na skutcích – tam se pozná, čemu člověk skutečně věří v hloubi srdce.

Slyšel jsem mnoho křesťanů nadšeně hovořit o moci modlitby – ale pak jsem je bohužel viděl se modlit nebo jsem zjistil, jakpak je to s jejich modlitbou, když se zrovinka nikdo nedívá. Pokud by skutečně věřili, že modlitba má takovou moc, jak mi tvrdili, vypadalo by to nepochybně jinak. A našly by se i další příklady – zkrátka, to, čemu člověk skutečně věří, se často nepozná tolik na slovech, jako na skutcích.

Blázen je tedy někdo, kdo věří věcem, jež nejsou pravdivé, a jedná podle toho.

Nuže, začneme s měřením:

Dnes a denně slýchávám o lidech, kteří zjevně věří, že pilnost a tvrdá práce nejsou potřebné věci – že si člověk zkrátka může vydělat na chléb do úst či dokonce zbohatnout i jinak.

Pak je vídávám v hernách tahat za páčky, v bankách sjednávat úvěry, běhat z jednoho zaměstnání do druhého, protože jim nikdo nechtěl platit za to, že se budou starat o svou vlastní zábavu, další takové pak krást a posléze bručet v base.

Blázni.

Ano, některým z nich to na čas prochází, a každý takový blázen si samozřejmě říká, že zrovna jemu to projde určitě taky.

Moje sestra pracuje jako učitelka na základní škole, a tak má denně před očima výsledky úsilí lidí, kteří věřili, že nejlepší výchova pro děti je nechat si je dělat, cokoli se jim zamane, a nedejbože aby je někdo trestal, když něco provedou.

Blázni.

A mohl bych pokračovat dál, přehlídkou trápení a bolesti způsobené jen a jen lidským bláznovstvím, jenž sklízí své oprávněné plody.

Blázni, kteří věří, že nadměrné pití alkoholu vyřeší jejich problémy, blázni, kteří si myslí, že když se vyspí s mnoha krásnými dívčinami, tak bude všechno skvělé, blázni, kteří stále zatvrzele věří, že za jejich problémy může někdo jiný, jen ne oni sami a jejich jednání.

A já, já jsem bohužel mnohdy letadlo.

<><

Za druhé, blázen je někdo, kdo si takové jednání nedá vymluvit.

Když takový biblický blázen, kterému se nakupily problémy, nějakým podivným řízením osudu a svého vlastního hříšného srdce uvěří, že pořádná dávka alkoholického opojení jeho potíže vyřeší, po chvíli chtě nechtě zjistí následující věci:

Za prvé, že jeho problémy se jaksi nemenší, ba naopak zvětšují – zkrátka, alkohol nevyřeší ani potíže s dluhy, ani se svárlivou manželkou, ani s neposlušnými dětmi – jestli něco, tak udělá pravý opak.

Za druhé, že k původním potížím se přidaly ještě další – propité mraky peněz, které by byly bývaly potřeba jinde, ranní kocovina a mnohdy naprostá neschopnost cokoli dělat.

Řekli byste si, že člověk je tvor rozumný, a když tohle všechno zjistí, rychle se od svého bláznivého jednání odvrátí a začne hledat správný způsob, jakým by své potíže skutečně vyřešil – nicméně tvrzení o rozumnosti člověka dnes a denně vyvrací tvrdá realita. Téměř každý takový blázen i přes varovná slova svého okolí, i přes bolestivé rány, které mu zlý osud uštědřuje zprava zleva, dál trvá na své bláznovské víře, a co víc, mnohdy se posmívá střízlivým, jací jsou to blázni, když si nedopřejí takového vybraného potěšení.

<><

První rada, kterou nám Bible dává ohledně dobrého a stabilního rozhodování, tedy je: Nebuď blázen – nech si poradit.

To proto, že pokud budeš blázen, tedy blázen podle biblického měřítka, pak ses právě rozhodl, že prorazíš hlavou zeď.

I kdybys měl sebesilnější vůli, i kdyby tvé rozhodnutí vytrvat bylo sebepevnější, člověk nemůže bojovat proti Bohu, nemá dost moci na to, aby změnil neúprosné zákony reality, a jeho rozhodnutí se dříve nebo později rozsype jako domeček z karet – bohužel navíc často až poté, co za sebou zanechalo spálenou zemi.

První krok k něčemu takovému pak je přiznat si, že blázen skutečně jsem. Že – ačkoli nevím přesně kde a jak – zjevně věřím věcem, které nejsou pravdivé, chovám se podle rad, které vedou do zkázy, a následuji vůdce, kteří jsou sami slepí a neví, kam jdou.

Pak mám naději, protože na každého poučitelného člověka moudrost volá na každém nároží a každém vyvýšeném místě – volá hlasitě a nepřeslechnutelně a zve lidi do svého domu na skvělou hostinu.

2. Nejednej ukvapeně – buď rozvážný

Plány jsou pilnému k užitku, ale každý, kdo se ukvapuje, bude mít nedostatek. (Př 21:5)

Teď bych chtěl chvilku psát o jednom hříchu, o kterém se moc nemluví – nebo ho aspoň mnohdy nechápeme jako hřích, ale spíš jako takovou maličkou chybičku, co vlastně není až tak důležitá.

Ano, řeč je o ukvapenosti.

O ukvapenosti, která zvlášť v naší době, kdy je všechno třeba udělat hned a rychle, prorůstá všude možně.

A že na ní není nic moc špatného?

Inu, zkrátka záleží na tom, jak moc je tenhle bodláček velký. Ukvapený člověk totiž přijímá rozhodnutí, aniž by si nejprve sedl a pořádně zvážil všechny možné důsledky, které to bude mít. Má dojem, že „je třeba hned jednat“, aniž by si byť i jen chviličku popřemýšlel, jestli opravdu musí jednat tak rychle, jak se mu zdá.

A jeho rozhodnutí pak často narazí na překážky, které vůbec nečekal, ale o kterých by byl býval mohl vědět předem, jen kdyby si pět minut popřemýšlel.

Frédéric Bastiat napsal:

Existuje pouze jeden rozdíl mezi špatným a dobrým ekonomem: špatný se přidržuje viditelného účinku, zatímco dobrý bere v úvahu jak účinek viditelný, tak i ty účinky, které je nutné předvídat.

(Frédéric Bastiat, Co je vidět a co není vidět)

A ačkoli je ukvapenost špatná a škodlivá vlastnost i kdekoli jinde, právě v ekonomice můžeme dneska na vlastní oči vidět moc pěkné příklady prosté ukvapenosti.

Ono se nám udělala krize, je třeba hned a rychle jednat – tak co takhle nějaké to šrotovné, podpoříme výrobu automobilů, to nám hned ekonomika poroste jako z vody.

Ale kdyby si pán jen na chvilku sedl a zapřemýšlel, než se mu udělá rozhodnutí, nejspíš by se zahanbením zjistil, že ekonomiku jen těžko nastartuje, když sebere peníze jiným, a dá je výrobcům automobilů (neboli: vzájemným okrádáním se ještě nikdy bohatství nevytvořilo), že se mu může stát, že penězi svého národa podpoří průmysl v jiné zemi (jako to Němci udělali svým šrotovným českým automobilkám), a stejně nakonec zjistí, že

Problém socialismu je v tom, že peníze cizích lidí vám nakonec dojdou.

(Margaret Thatcherová)

Ukvapenost.

Znáte ji ale i ze svých domácností a nejspíš i životů – „no, ono to bylo zlevněné, to jsem přece musela koupit“ (a už jsem nepřemýšlela, co to udělá s rodinným rozpočtem, ani jsem nezjišťovala, zdalipak to není pěkný šmejd), „no na tohle jsem přece musel reagovat“ (a plácl jsem pěknou hloupost, protože jsem si to vůbec nerozmyslel), „tohle přece musíme mít, vždyť to mají všichni“ (a už nepřemýšlím, jestli to „těm všem“ za to taky stálo).

Bible nás ve všech věcech – a co se týká spasení nejvíce – pobízí, abychom si předem rozvážili, co nás ta věc bude stát, jaké budou její náklady, a jestli nám výsledek stojí za úsilí. My bohužel jednáme často přečasto ukvapeně, protože víte, ono to přemýšlení tak bolí.

Ve svém křesťanském okolí jsem si také bohužel všiml, že ukvapenost bývá mnohdy neprávem považována za cosi duchovního – když člověk místo rozvažování a přemýšlení takzvaně „hledá Boží zjevení“ – a nakonec se řídí podle prvního dojmu a shody okolností.

Prosím nepleťte se, já budu ten první, kdo vás bude vybízet, abyste vyhledali Boží radu a pomoc, vždyť se mi již nespočetněkrát osvědčila, ale Bůh je můj Otec, a On ze mne v posledku chce mít člověka, který se bude schopen rozhodovat, nikoli věčně malé dítě, ale dospělého – a chce mi správnou cestu nejen ukázat, ale i vysvětlit – abych pochopil, proč je správná, a dokázal po ní příště jít i sám. Právě tak, jako to vy děláte se svými dětmi.

Jen pro doplnění – ani dokonalá rozvážnost ještě není samospasitelná, i člověk, který pečlivě zváží své plány, musí nakonec mnohdy překonávat překážky, o kterých neměl na počátku ani tušení. Ale v každém případě mu jeho rozvážnost pomůže vyhnout se mnoha ošklivým nečekaným překvapením.

3. Neboj se lidí – boj se Boha

Abychom si to trošku shrnuli: Už jsme pochopili, že jsme v lecčem blázni, a naše uši se snad aspoň trošku otevřely pro pronikavý hlas prostinké Boží moudrosti. Začali jsme moudrost vyhledávat, abychom věřili spolehlivým věcem a nejednali podle bláznovských rad. A snažíme se jednat se svou ukvapeností, učíme se nad každým ne úplně triviálním rozhodnutím přemýšlet a zvažovat náklady.

Teď už zbývá jen to jediné:

Vytrvat.

Mnohá rozhodnutí totiž přinesou své ovoce až poté, co na vytčeném kurzu vytrváme, když neuhneme při první bouři a první známce lidské nevole.

A právě tady bývá, nakolik jsem si všiml, jedno z velkých úskalí lidského rozhodování – že zkrátka nejsme schopní nevšímat si mínění jiných lidí, a necháme se jimi, jejich výsměchem a pohrdáním, řečmi a názory znovu strhnout do svého starého bláznovství.

Bojíme se lidí, toho, co si o nás pomyslí, co si řeknou, za jaké pitomce nás budou považovat.

Prosím všimněte si jedné věci – pokud vynecháte ony první dva kroky, vaše rozhodnutí stejně nevydrží – a už vůbec ne, má-li přestát zatěžkávací zkoušku lidským výsměchem a mnohdy i zlovůlí, která se vám postaví do cesty. Ale i když nebudeme blázni a vše si pečlivě rozvážíme, přesto může vše nakonec selhat, dokud jsme zbabělci a bojíme se lidí.

Kudy tedy z toho ven? Já první mohu prohlásit, že kdyby mi někdo řekl: „No tak se přestaň bát lidí, to je jednoduché!“ budu si říkat, že mi zrovna tak mohl poradit, abych se naučil létat. Možná, že vy máte silnou vůli, která dokáže tohle všechno přestát – a viděl jsem i takové lidi – ale já v každém případě takovým luxusem neoplývám. Jak snadno se mé rozhodnutí, jakkoli dobré, roztřese při první známce odporu, a kolik povzbuzování mnohdy potřebuji, abych byl schopen dokončit i tu nejprostší věc.

Ale pokud má být Boží Slovo skutečně schopné zachránit a změnit každého člověka, musí v něm být lék i pro ty, jejichž vůle je jako třtina ve větru, pro slabé a nemohoucí.

A jeho rada zní: Neboj se lidí – boj se Boha.

Co to ale znamená „bát se Boha“? Jak to mám chápat? Jak podle toho žít?

<><

Znáte starou dětskou básničku o cvrčkovi a mravencích?

To vám bylo léto, parný žár, a hmyz se rojil o sto šest. Motýli, včelky, vřetenušky, mravenci, no a pak ještě jeden cvrček.

A cvrček hrál, co ráno vstal, už pod bradu si housle dal, a hrál pak na ně bez únavy, a považte, hrál všechno z hlavy!

A všechno tančilo, jak cvrček hrál.

Jen mravenci ne, ti dál pilně pracovali a sháněli si jídlo.

Nudní, hloupí mravenci.

Tvrdívali věci jako:

„Až padne zima na náš hrad,
nechceme poznat, co je hlad.
Moudrý si místo tancování
na zimu jídlo raděj shání.“

Co na to cvrček?

Cvrček má z toho jenom smích.
„Kdepak je zima, kde je sníh?
Dokud je léto, hraju létu,
má pro mne sousto v každém květu.“

Nuže, nejspíš vám už dochází, jak to asi celé skončilo. Nadešel listopad, poslední kvítek dávno zvad, a pak padl sníh…

Ale v tom létě – víte, já si to dokážu živě představit: „No podívejte se na ty chudáky mravence, jak tu dřou, když by se mohli bavit!“ „Nemají kouska rozumu, hlupáci, nudní a blázniví suchaři, se kterýma není žádná zábava.“

Ale mravenečci přes to všechno dál pilně pokračovali v práci – řeči ani výsměch všech ostatních hmyzích potvůrek jimi nepohnuly ani o píď.

Proč?

Inu, báli se Boha, věděli, že On nakonec pošle svou zimu, že padne sníh a vše to rozkvetlé nakonec odkvete, chápali, že mají na výběr mezi prací teď, v létě, a hladověním a možná i smrtí v zimě. A když tohle chápete, rozhoduje se vám o mnoho snadněji.

<><

Zde tedy leží poslední klíč ke správnému a stabilnímu rozhodování. John Wesley říkával:

Příliš se bojím Boha, než abych se bál lidí.

Člověče, pochop tedy, že výběr, který máš, je často dost úzký!

Co se týká výchovy dětí, máš na výběr mezi úsilím a výchovou ke kázni dnes, a trápením a soužením s nezvedenými dětmi, až dospějí, ve svém stáří.

Co se týká práce a majetku, máš na výběr mezi tvrdou a pilnou prací dnes, a chudobou a strádáním, až socialistům dojdou peníze cizích lidí.

Co se týká svého „sebehodnocení“, máš na výběr mezi tím, že si přiznáš, jak moc „k ničemu“ skutečně v lecčem jsi, a začneš se učit, a pády a karamboly, když se přespříliš nadmeš.

A co se týká tvé vlastní duše, máš na výběr mezi odvrhnutím svého hříchu dnes, a nesmlouvavým soudem v den poslední.

Pochop, že Bůh tvé zlé, či i jen bláznivé jednání nakonec navštíví svou odplatou, že jí možná můžeš na čas utíkat, ale nakonec neutečeš, a že lidský výsměch, to, že si na tebe ukazují jako na blázna, nakonec nebude nic proti tomu, co budeš muset vytrpět a snést, když na jejich slova a posměšky dáš.

A uvidíš, že se ti pak bude rozhodovat o mnoho snadněji – topící se člověk přece nebude dbát na to, že se mu ostatní posmívají za jeho neohrabaná tempa a vyzývají ho, aby toho konečně nechal, zas takový blázen přece není.

1 „Vy všichni jste blázni, jenom já jsem letadlo“ – oblíbená poznámka bratra Tchiba z brněnského 4. chlapeckého skautského oddílu