St 20. 9. 2006

Žádný Bůh? Žádné spasení!

Žádný Bůh? Žádné spasení!

Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mně však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi. (Matouš 10:32–33)
Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly." (Marek 8:38)

Nesnažím se dnes dotknout se Tebe, který znáš svoji povahu roztřesenou, Tebe, který sám nad těmito slovy často dumáš, přemýšlejíc, jestli již náhodou pro Tebe neplatí. Nechci se dotýkat Tebe, který znáš, jak člověka umí potrápit strach z lidí, který přemýšlíš, jestli snad Tvůj strach z lidí není tak veliký, že toto slovo zavře Ti cestu do Království nebeského. Pro Tebe mám naopak dobrou zprávu. Bible Ti říká, že každé rouhání i každý hřích bude lidem odpouštěn, a tedy i Tvůj strach z lidí. Nebo je snad něčím, co je větší, než Tvůj Spasitel? Ó, nemusíš vědět, jak se z něho dostat ven, vždyť On již tu cestu prošel, zná z pokušení každé jedno, On bude vědět. Haleluja!

Dnes se ale chci dotknout Tebe, který tvrdíš, že miluješ Boha, že „hoříš pro Ježíše“, a přitom se k Němu ani nehodláš přiznat. Jak by si asi vysvětlovala manželka, kdyby pro ni její muž udělal oslavu narozenin, a pak všem sezvaným hostům ani neřekl, pročpak jsou pozvaní? Proč by to dělal, můžeme se ptát, a zajisté oprávněně. Víte, z docela jednoduchého důvodu. On má své přátele, které chce pozvat, se kterými se chce bavit, a měl docela jednoduchou obavu, že by nepřišli, řekl-li by jim, že jde o narozeniny jeho manželky.

Důvody by mohl mít různé. Některý z jeho přátel snad jeho ženu nemá příliš v lásce. Jiný ví, že ona nemá moc ráda jeho vystupování, třetí se doslechl, že na jejích narozeninách zdaleka nebývá taková pařba jako obvykle. Ona totiž nesnáší hlasitý hluk i zakouřenou místnost. Také že se před ní nesmí hovořit mluvou kanálových krys, to pak člověka často napomene, jak že se to chová. Inu, důvody mohou být různé.

Však jednoho tím nakonec docílí. Ona tam chvíli bude, hodinu, je-li trpělivá, tak dvě. Pak se ale zvedne, a odejde. Je tam pro ni místo? Nikoli. Přestože se její manžel dušoval, že to přeci je pro ni. Tedy odejde, nechá je, ať se baví po svém, jen v duši bude mít žal, a v očích možná krůpěje.

Proto bych chtěl dnes varovat Tebe, který říkáš, že děláš akce pro Ježíše, ale pak Ho ani slůvkem nezmíníš. Chtěl bych varovat Tebe, který se schováváš pod pláštík „přiblížení se lidem“, abys zapíral svého Spasitele. Hle, není možné spasení bez Spasitele, protože Ty lidi spasit nedokážeš. A je-li Spasitel takový, že je třeba nejprve lidi nalákat kdejakou taškařicí v ulicích města, kdejakým povrchním mluvením a kdejakou muzikou, co duši pozvedá, pak takový Spasitel za nic nestojí.

Říkáš mi také: „Ale vždyť já to dělám pro Něj! Podívej se, jen co se hosté sejdou, řeknu jim přeci o Něm, proto to dělám!“ Stále mám za to, že naplňuješ skutkovou podstatu toho „stydět se za svého Pána“. Jsem-li toho mínění, že oni by nepřišli, věděli-li by, že tam bude On, pak co mě táhne k tomu myslet si, že by snad stál o jejich přítomnost? Snad jen lidská hloupost.

Proto prosím pozor. Zapřeš-li svého Pána před lidmi, i On Tě jednou zapře před svým Otcem v nebesích. Stojí to opravdu za tu akci „příjemnou nevěřícím“, jak vy říkáte „evangelizační“? Jakého evangelia pak, ptám se? Toho, kde Bůh je vše a ve všem, a kde Kristus je vyvýšený na pravici Boha Otce, toho evangelia, kde On je hlava, a pro Něj bylo vše stvořeno? Toho evangelia, kde vše stojí položit stranou a počítat za hnůj, abych tak získal Krista? Obávám se, že nikoli. A tak se ptám, stojí Ti to za to?