Čt 14. 9. 2006

Pláč mladých

Pláč mladých

Kde Bože, kde jsi, dáš se dnes nalézt?
Jak Tě mám hledat, na zemi žít?
Kdopak mě naučí hříchy mé odmést
než jako lavina přijdou mě smýt.

„U nás už není, tam jsou jenom hádky.“
„A u nás též ne, tam vládne jen svár.“
Snad v shromáždění, při tónech harfy,
však závoj chvály je často jen cár.

Jeden jak druhý bereme masky,
tak jdu tu svoji nasadit hned.
S úsměvem vyznávat vědomí lásky
a místo hořkosti mít na rtech med.

Všichni mi tvrdí: „Bůh tě miluje!“
láska ta studenou zdá se mi být.
Člověk, ten pohladí, slovo zahřeje,
jen s ním mi většinou zbývá jen snít.

Kde, Bože, kde jsi, jak Tě mám hledat,
když na kolenou najdu jen zmar?
Má to snad smysl jen slova říkat?
Vždyť stěny křičí: „Far from you, far.“

Zkoušel jsem listovat knihou moudrosti.
Já vím, že měl bych, každý den pár
písmenek přečíst, však místo radosti,
zas na mě volá: „Far from you, far.“

Vztahuji ruce, snad ten, nebo tahle,
vědět by mohli, kde najdu žár.
Však často popel, a zlomená vůle,
jen tiše sténá: „Far from you, far.“

Mám se s tím smířit? Mít vše za pohádky?
Říct, že už nedává své lásky dar?
Lidé jen mluví, v nitru maj skládky,
z očí čiší jim: „Far from you, far.“

"Utiš se srdce a zklidni se mysli,
proč pořád pobíháš sem nebo tam?
Nestal se zázrak snad na kříži kdysi?
Od tehdy světlo přec svítí až k vám!

Neříkej: ‚Nemůžu, já neznám směr.‘
Mé uši také dnes slyší tvůj hlas.
Že nerozumíš? Nechápeš mě?
Však stejně pravím, že přišel už čas!

Když mrtví povstanou, není to proto,
že by snad slzami zalili zem.
Nebo snad k Bibli či modlitbě pouto
zvládli si vytvořit, věř mi to jen.

Ba ani člověk moudrosti plný
neumí život do žil ti dát.
A i na poušti, bez stopy vody
dokáži vysadit nádherný sad.

Není to hněv co chovám pro tebe,
chtěl bych zas jednou vidět tě smát.
Pokání čiň, a čekej na nebe,
a tam na cestě uč se mě znát.

Jestli jsi slabý, přijď ke mně slabý.
Jestli jsi pouští, tak přesto přijď!
Jestli jsi nahý, úplně mrtvý,
zahoď svou masku, tak ke mně přijď.

Na tebe volám: Míšo, Péťo, Jani!
Ve stínu kříže dal bych ti mír.
Na každý den a snad i ve spaní
do ouška šeptal: ‚Near by you, near.‘"