Po 6. 11. 2006

Zodpovědnost

Lukáš Makovička, Kázání
2472x přečteno
Zodpovědnost

Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat. Přistoupil tedy ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: `Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal.´ Jeho pán mu odpověděl: `Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: `Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal.´ Jeho pán mu odpověděl: `Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.´ Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: `Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk a sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.´ (Mt 25:19–25)

Myslím, že tohle asi znáš. Je to z podobenství o hřivnách, kdy král dal každému svému služebníkovi nějakou hřivnu, ale s ní dal každému i zodpovědnost, co s ní udělá. A zde se najednou vrací, a žádá si zprávy o tom, jak s jeho majetkem bylo naloženo.

Tady začíná naše první ouvej. Víš moc dobře, jak skončil ten člověk, který hovořil jako poslední, znáš konec toho podobenství, i když jsem tu neuvedl celé verše. Špatně. Móóc špatně. A tak si člověk říká ve svém srdci: „Raději nemít žádnou zodpovědnost, než abych se musel jednou takhle zodpovídat,“ a jakékoli zodpovědnosti se obloukem vyhne. Zdá se mu, že zodpovědnost Bůh vymyslel jako chlapa, co za námi stojí s mečem a bičem. Bič má na to, aby nás popoháněl, když se budeme na cestě flákat, a meč má pro to, aby nás při první vážné chybě sťal, a ukončil náš život způsobem, který nebude nijak slavný. Radši se tedy s tím chlapem vůbec nepotkat, že?

A tady začíná druhé ouvej. Všimni si, že služebníci neměli na výběr, a dostali prostě hřivnu přidělenou. Nikdo se jich neptal, kolik by jich asi tak chtěli, a jestli si tedy pán může dovolit jim něco svěřit. Ne, dostali každý své hřivny přidělené. A je tam jedna důležitá poznámka: „Podle svých schopností“. Podle svých schopností dostal ten první pět, druhý dvě, a třetí jen jednu. Každý, jak zvládl obhospodařit. Ale žádný se nemohl ze své zodpovědnosti vyvléknout, každý měl nějakou.

Tady je první haleluja. Pán je dobrý, nemá zalíbení v tom, že by na někoho naložil příliš velký úkol, aby se tak snad na něm potom mohl pást očima, a říkat si: „Ó, to jsme mu to pěkně naložili.“ Koneckonců, je to jeho majetek. A žádný pán, dokonce ani ten zlý, nedává svůj majetek do ruky člověku, u kterého si je jistý, že mu ho promrhá, a nesvěřuje úkol do ruky člověku, u kterého ví, že ho nesplní.

Čím více tedy dobrý Pán Ježíš nesvěří do rukou člověku větší bohatství, větší úkol, ba, větší zodpovědnost, než je ten člověk schopen unést. Každému podle jeho schopností. Co by to bylo za šéfa, který by schválně dával svým podřízeným nesplnitelné úkoly, třeba řezníkovi, aby programoval, manažerovi, aby počítal strojařské výpočty, a programátorovi, aby šel, a plánoval, jak bude společnost prodávat výrobky, a navrhoval ceny. To by byl nejenom zlý šéf, ale také blázen. A já si nemyslím o Bohu, že je blázen. Ne, On je dobrý, a má vše promyšlené. Dává tedy každému podle jeho schopností.

Druhé haleluja je skryté v těch prvních verších, které člověk ve svém strachu často jen přelétne, s myšlenkou: „Hle, to se mě netýká, mě se týká ten třetí, ten s tou hřivnou zakopanou.“ Když Pán přišel, nebylo to tak, že se všichni služebníci klepali strachem. Ne, ani na okamžik. Dokonce se domnívám, že tam byli takoví, právě jako ti dva, kteří se na Jeho příjezd velmi těšili, a těšili se, až mu budou ukazovat. Co ukazovat? No svou zodpovědnost!

A jaká u toho byla radost! Plesalo srdce pána, že má tak dobré a věrné služebníky, plesalo i proto, že jeho majetek byl rozmnožen, a že se o něj tak dobře starali, plesalo srdce těch služebníků, protože viděli, že udělali radost svému pánu, a viděli, že jejich práce je velmi dobře oceněna. Možná si ani nedokázali ve svých srdcích představit, jaká bude odměna pro toho, kdo byl věrný nad takovou malinkou věcí. Ano, my si někdy velmi špatně vykládáme Boží slova o tom, že nám dá „míru natřesenou přímo do našeho klína“ podle toho, jak měříme my.

Znovu, jaká to byla radost! Nikdo z nich se neměl proč bát! Viděli, že jejich práce přinesla ovoce, zář v očích svého pána, a jeho slova: „Služebníku dobrý a věrný, vejdi…“ Kam vejdi? „Do radosti svého pána.“ Tehdy se konala hostina, a pán sezval své služebníky, aby se s ním veselili a radovali. Ó, jaká to byla radost! A povím Ti, jaká to asi byla radost pro ty služebníky, přijít před svého pána s jistotou, že budou pochváleni. Jak ji mohli mít? Nu, pokud jsem svému pánu udělal ze dvou hřiven čtyři, mohu mít jistotu, že budu pochválen, nebo snad ne?

Tady je základní rozdíl mezi zodpovědností pojatou podle člověka, a podle Boha. Ten třetí služebník je právě takovou zodpovědností podle člověka. Cítil za sebou bič a meč, a nohy pana Zodpovědnost šlapající mu zezadu na paty. Bál se, vždyť kdo by se nebál. A tak raději tomu lovci lidí utekl, a schoval svou hřivnu do země, říkal si, že když ho pan Zodpovědnost uvidí bez hřivny, dá mu pokoj.

A zodpovědnost podle Boha? Ta je radostná. Jak je vzdálená tomu chlapovi s bičem a mečem. Ne, spíš je to muž, který stojí mě i tobě po boku, připravený pomoci. Viděl jsem teď na jednom bratříčkovi, když na něho dolehl pocit zodpovědnosti, jak ho i tahle samotná věc v mnohém změnila a uschopnila k úkolu, který má před sebou. Najednou máš zájem, najednou víš, že tu něco stojí na Tobě samotné, najednou je to Tvůj úkol. Tvůj. A odměna z něj bude také Tvá. Radost z jeho splnění bude také Tvá.

Proto prosím, neboj se toho muže jménem Zodpovědnost. On nemá bič, ani meč, spíše bych ho přirovnal k těm, kteří drželi Mojžíši ruce nad hlavou při bitvě s Amálekem, drželi mu je, protože jeho vlastní ruce už umdlévaly. Právě tak zodpovědnost často přijde k nám, jsme-li již unavení, již bez síly, neschopní jít sami dál na cestě životem, a tehdy podpírá naše ruce, posiluje je, je silou a pomocí i v údolí šeré smrti. Kéž by se nad tebou tenhle neúnavný pomocník mohl radovat, kéž by jásal, když budeš skládat účty před Všemohoucím. Je totiž, a nejen on, ale i sám Bůh, připraven pomoci Ti, abys s radostí šla životem.