Studnice

Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli. (Ž 14:2)

Slyším to dnes zleva zprava. Bůh si hledá nové vedoucí, nové Davidy, nové Josefy, nové Gedeony, zkrátka lidi, kteří se „nechají použít“ a půjdou získávat kdeco pro Ježíše. Od vlastních rodin přes spolužáky až po celou Českou republiku.

Mám s tím trochu problém. Zdá se totiž, že to tak úplně nesouhlasí s Biblí a že Bůh si za starých časů izraelských jako i dnes hledá především lidi, kteří budou oplývat jinými kvalitami než pouhou ochotou pracovat na Boží vinici až do úmoru. Nevěřím tomu, že Bůh vychovává své děti, aby měl otroky pro práci na poli.

Podíváme se tedy společně právě na případ Gedeona.

Nauč se klást radost i strast, zisk i ztrátu, vítězství i porážku sobě naroveň, a hotov se k boji, tak neutrpíš zlo. (Bhagavadgíta, 2:38)
Na každý problém existuje aspoň jedno prosté a jednoduché řešení, které je úplně špatně. (Murphyho zákony)

Stahují se mračna a na pláni Kurukšétry se schyluje k strašlivé bitvě mezi vojskem Kuruovců a Pánduovců. K bitvě, jaká nebyla snad od počátků světa, strašlivé, bratrovražedné potyčce mezi dvěma nesmírně mocnými vojsky.

V ten čas se stalo, že i sám veliký Ardžuna, jeden z pěti bratří Pánduovců, mocný válečník a hrdina, při pohledu na to všechno ochabl v srdci. Viděl totiž na obou stranách stát otce, dědy, učitele, strýce, bratry, syny, vnuky, švagry, ba i tchány a přátele, a zhnusilo se mu i jen pomyšlení na to, že by je měl zabíjet. „Lépe by pro mne bylo, kdybych se nebránil a beze zbraně byl v bitvě zabit,“ pronesl nakonec s myslí rozechvělou žalem.

Podíváme se tedy společně trochu blíže na Bhagavadgítu a její pozadí, na její učení a nakonec na to, co s tím vším má společného jóga.

Když zazpívali chvalozpěv, šli na Olivovou horu. (Mk 14:26)

„Ó, Mistře, ty chvály dneska nestály za nic,“ ozval se cestou Petr, „copak nevíš, že nejdřív má být pár rychlých písní, a pak se musí pomalu přejít do ztišení před Bohem?“
„Má pravdu, Pane,“ přidal se očividně smutný Jakub, „za jednu píseň se přeci člověk nestihne dostat až do Ježíšovy přítomnosti!“
„Necítím se vůbec naplněný,“ stěžoval si Jidáš, „jak má člověk ‘nakoupit’ za tak krátkou dobu?“
„Mistře, dotkni se mne prosím,“ žadonil Matouš, „chci, aby se můj život změnil!“
Zato Jan měl zcela jiné myšlenky. „Pane, právě mne napadlo něco úžasného,“ horlivě přerušil remcající učedníky, „víš, mohli bychom pár takových chvalozpěvů nacvičit, a pak je zpívat farizeům a zákoníkům. Oni by pak jistě pochopili, jak skvělého Boha máme, a taky by za Ním přišli.“

K čemu všemu není chvála?

Za devatero horami a devatero řekami se rozkládala bájná země jménem Pohanie. Byla to země položená v malebném údolí, sevřená nepříliš vysokým věncem horstev, země hor a plání. Její obyvatelé si říkali Pohané, a byli to lidé asi jako já a ty, bydleli tam lidé zlí i hodní, příjemní i zlostní, obyčejní i neobyčejní.

Žil kdys kdes chlap. Dá se říct též muž či kmán, jak kdo chce. Já ho zvu chlap. Nu a on nekrad, ten chlap, zato si moc rád půjčoval.

Ten chlap se jmenoval Pepa Průměrný, a žil v malebné středočeské vísce Průměrově. Měl manželku Matyldu Průměrnou, toho času nezaměstnanou, dvě dcery – Frikulinku a dcerku s japonsky znějícím jménem Užijsito. Měl ještě jednoho syna, který se jmenoval Úředník.

Pepa byl bohat. Měl dům a měl i zahradu, nemusel každého dne přemýšlet, co do úst, neb kousek od něj byl superhypergiga­market Dilbert. Nebo to byl Dogbert? Carrbert? Nu což, na tom až tak nezáleží.

Viděl jsem toho dne tři poutníky přijít až k Oponě odshora dolů roztržené, a každý přišel se svou vlastní žádostí. Potkali se již na Cestě k ní, a slyšel jsem je spolu takto hovořit.

„S čím jdeš dneska do Svatyně?“ ptali se druzí dva prvního.
„Ále,“ odvětil, „jako obvykle. Kde jsem to jen…“ a poutníci se na chvilku zastavili, aby první mohl vyštrachat cosi ze svého tlumoku.
„Á, tady to je,“ zahlásil vítězně, když konečně nalezl ušmudlaný kus pergamenu. „Takže,“ začal předčítat, „jdu prosit za nevěřící kolem mě, za pastora sboru, za biskupa církve, za moje děti a rodiče, za pokoj v národě, moudrost a zmocnění pro služebníky, za mládež, za důchodce, za nemocné a trpící, a nakonec za požehnání pro svůj život.“
„Izrael,“ podotkl druhý, „nemáš tam Izrael. Nevíš, že je psáno ‚vyprošujte pokoj pro Jeruzalém‘?“

Snesl se večer. Pastor po dni stráveném prací a aktivitami vešel do svého modlitebního pokojíčku, a přesně podle instrukcí za sebou zavřel dveře.
Měl starosti.
Práce a aktivit bylo hodně, ale služebníků málo. Přestože motivoval, povzbuzoval, žádal, ba někdy i trošku, ale opravdu jen trošku vyhrožoval, služebníků bylo stále méně, než by potřeboval.

Dnes měl ale plán.
Vzpomněl si totiž, že pro takovou situaci je v Bibli taky nějaké to vodítko.
Á, tady to má. Proste Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň.

Popis simulační hry o Božích cestách, která proběhla jedno páteční listopadové odpoledne na celocírkevním sjezdu mládeže Apoštolské církve 2006 v Brně.

„Vstávej,“ dotkl se někdo jeho ramene, „už je to tady!“ Protřel si oči, aby viděl. Ano, byla pořád stejná tma, jako si ji pamatoval když šel spát, a všude stejně jako dřív plápolaly hořící knoty lamp. Tiše vstal. „Pojď,“ pobízel ho člověk, který ho předtím probudil, „je čas.“ Vzal svou lampu a zásobu oleje a rozhlédl se kolem. Ano, vypadalo to tu podobně jako když šel spát. Stále tu bylo více tmy než světla, a všude leželi spící lidé. Zdálo se mu, že někteří sebou ve spánku házejí, jako když mají opravdu ošklivé noční můry.

Nesnažím se dnes dotknout se Tebe, který znáš svoji povahu roztřesenou, Tebe, který sám nad těmito slovy často dumáš, přemýšlejíc, jestli již náhodou pro Tebe neplatí. Nechci se dotýkat Tebe, který znáš, jak člověka umí potrápit strach z lidí, který přemýšlíš, jestli snad Tvůj strach z lidí není tak veliký, že toto slovo zavře Ti cestu do Království nebeského. Pro Tebe mám naopak dobrou zprávu. Bible Ti říká, že každé rouhání i každý hřích bude lidem odpouštěn, a tedy i Tvůj strach z lidí. Nebo je snad něčím, co je větší, než Tvůj Spasitel? Ó, nemusíš vědět, jak se z něho dostat ven, vždyť On již tu cestu prošel, zná z pokušení každé jedno, On bude vědět. Haleluja!