Studnice

Slyšte mne, hory, slyšte hvězdy, slyšte, ó synové člověka, můj pláč, mé bědování. Jak jsem padl! Slétl jsem z výše jak padlá hvězda, jako jitřenka za úsvitu jsem zhasl, oči mám slepé a uši hluché jako ti, kterým jsem začal sloužit. Proč se to stalo? Jaký bláznivý nápad mne k tomu pohnul? Proč jsem se dal zlákat lidskými povídačkami a bájemi, a vyměnil jsem Všemohoucího za pouhé nic, za přelud, který nemá trvání, za pány bez života? Slyšte tedy, synové člověka, jak jsem padl já, jeden ze synů Adamových, kterým sám Hospodin svěřil vládu nad Zemí a vším co je na ní, slyšte žalostný příběh, jak mne zotročili ti, kterým jsem měl vládnout.