Studnice

Azarjáš byl pořádně nahněvaný, z očí mu sršely blesky a obočí se mu sevřelo jako husté mraky. Jistě, ctít Hospodina a brát vážně jeho přikázání, to byla jedna věc, a Azarjáš býval vždy jedním z prvních, kdo se zastávali cesty jejich otců, ale tohle, tohle byla docela obyčejná šílenost.

Díval se na pláň před sebou, na vojsko, které proti Judovi vypravil Jarobeám, král Izraele, a tiše zuřil. Ten šílenec Abijáš zavede celou zemi do záhuby, spílal alespoň v myšlenkách svému králi, copak si ten hlupák neumí spočítat, že se čtyřmi sty tisíci proti osmi stům neobstojí? Proč si raději včas nezajistil nějakého mocného spojence – třeba Egypt nebo Aramejce – ale ne, my prý spoléháme na Hospodina.