Poslat na e-mail
Budiž proklet!
Muž jménem Adam v pokoji přebýval v zemi toho velikého krále. Bydlel v bezpečí, protože onen panovník svůj trůn upevňoval spravedlností, vystavěl si dům, obdělával vinici a jedl z jejích plodů a bylo mu blaze na Zemi. Měl totiž bázeň před svým králem, a tak se neodvážil překročit jeho nařízení a zákony – a král mu na oplátku oplácel přízní a pokojem.
Stalo se ale jednoho dne, že se Adam nechal svést zlými společníky a zpil se až pod obraz, a to navíc obraz nikterak krásný. A jak tak byli rozjaření kořeněným nápojem a nevěděli, co dělají, vrazili do domu jedné vdovy, způsobili jí v nuzném příbytku nemalou spoušť a její jedinou dceru na popud největšího hlupáka odvedli s sebou a ponížili.
„Proklínám vás!“ křičela za nimi ona vdova s tvářemi planoucími hněvem.
Oni se však jen smáli. Vždyť přece oba víme, vysmívaly se jí koutky jejich očí, že jsou to jen slova. Nemůžeš nám nijak uškodit, nemáš žádnou moc a tvé prokletí se po nás sveze jako po oleji.