Studnice

Milý Davide, vzácný a drahý příteli,

1 Jak je k nám Bůh dobrý! Jak se stará o Izrael a o ty, kdo mají čisté srdce! Jakou péči nám projevuje a jakou starost o nás má!
2 Ale já jsem přes to všechno málem sešel z Jeho cesty, odbočil, zabloudil. Málem jsem si řekl: „Hle, nemá to cenu chodit tudy, je to k ničemu.“
3 Ptáš se proč? Co mne k takové bláhovosti mohlo vést, zvlášť když tu na plná ústa vyprávím, jak je náš Bůh dobrý? Inu, stalo se to, když jsem se rozhlédl kolem sebe a tu jsem uviděl, že po Zemi chodí mnoho zlých lidí, lidí žijících potřeštěně a svévolně, kteří si přes všechno to zlé, co vykonali, žijí v klidu a v pokoji. Na můj vkus až příliš mnoho!