Studnice

Přiblížil se opět den svátku a Pán a jeho učedníci jdou v zástupu ostatních prašnou cestou k chrámu. Už zdálky vidí jeho vysoké zdi, zlatem zdobené veřeje a množství lidí proudící ven a dovnitř.

„Mistře, vidíš ty krásné stavby? Tu nádhernou architekturu?“ ptá se Petr, „Skutečně to je dům Boží, to je vidět na první pohled,“ dodává v tichém obdivu.

Mistr se však nezdá být příliš unesen nádherou a dechberoucí podívanou. Namísto slov obdivu se nevěřícně zaposlouchá do větru a tiše potřásá hlavou. „Já ale slyším zvuk rozpustilých písní,“ zašeptá.