Studnice

Milý Kristiáne,

ani nevíš, jak jsem rád, že jsi konečně na svobodě. Když jsem občas navštívil Tvé panství, vůbec mne netěšilo vidět, že jsi na něm jen pouhým otrokem, Ty, kdo jsi mu měl pevnou a rozhodnou rukou vládnout!

A kdybys aspoň sloužil dobrému a laskavému správci, který by Tvou práci dělal lépe a schopněji! Jenže ani to Ti nebylo dopřáno. Namísto toho Ti vládli Tví poddaní, ti, kdo se měli sklánět před Tvou vůlí a být Tvými poradními hlasy, se pozvedli a hnali Tě z jednoho podniku do druhého. Někdy Tě opletli pavučinou lží, jindy tlačili a jindy zase tak dlouho naléhali a přemlouvali, až ses nechal neustálým obtěžováním udolat jako Samson Dalilou.