Studnice

Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: `Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.´ (Ř 12:19)

Když člověk někdy poslouchá různé „láskyplné“ křesťanské řeči, získá snadno dojem, že v Nové smlouvě už není žádné místo pro odplatu. Že křesťan by se měl vzdát jakékoli myšlenky, jakékoli touhy, i toho nejmenšího vzdechu po něčem takovém. „Vždyť Bůh je láska,“ říkávají.

Jenže když tak zkusíte žít, zjistíte, že to není možné. Že nakonec přijde chvíle, kdy uvidíte takové skutky, že něco uvnitř vás bude křičet a řvát: „Bože, odplať! Jestli takové činy mají zůstat bez odplaty, takové zatvrzelé, ohavné jednání bez sebemenší známky pokání, pak jdi do háje i se svým evangeliem.“

Tehdy se možná trochu víc podíváte do Písma a zjistíte, že Bůh odplácí. Bůh, který je láska. Tedy, že láska, ano, ta Boží, dokonalá, bezpodmínečná… odplácí.