Poslat na e-mail

Cílová adresa *
Váš e-mail *
Poznámka
 
Captcha
Do pole prosím napište text z obrázku:
Mon 3. 1. 2011

Jenom malá holčička

Anička Nováková zuřila. Zuřila tak moc, že by i skřípala zuby, jen kdyby se nebála, že by to bylo slyšet a ostatní by se jí smáli. „To přece není fér,“ brumlala si pod fousky, nebo aspoň pod to, co měla tam, kde někteří lidé mívají fousky, „na čtyřku to určitě nebylo. Možná tak dva mínus. I trojku bych skousla. Ale tolik pravopisných chyb jsem tam opravdu neměla. A navíc ty blbosti, co nás nutěj dělat. Dospělí jsou někdy fakt pitomí.“

Rozhořčení, ať už bylo nebo nebylo na místě, jí vydrželo až domů, kde práskla taškou do rohu a šla se uklidnit ke svojí oblíbené knížce. K té s tím malým kouzelníčkem, co vždycky všechny zachránil a žádný dospělý mu skoro nikdy nevěřil a dělali si z něj srandu, ale nakonec se skoro vždycky ukázalo, že měl pravdu.

„Dospělí jsou někdy tak pitomí,“ brumlala si pod fousky ještě v posteli a vlastně i ještě chvíli před tím, než se jí víčka konečně zavřela.

Jenom malá holčička