Studnice

Seděl u stromu, a hrál na svou harfu. Jeho prsty skákaly po strunách, a do ticha rozjásané jarní lučiny se linuly něžné tóny harfy. Idylka, řekl by sis, kdybys to viděl. Svou hůl měl opřenou kousek od sebe, a jeho ovce se pásly po celé louce. Byl bezstarostný, klidný a tichý. Kdyby ses onoho dne podíval do jeho očí, viděl bys tam klid a mír, právě takový, jaký má muž, který chodí s Všemohoucím. Viděl bys tam touhu sváry nerozdmýchávat, ale naopak urovnávat, touhu po pokoji a klidném životě v dlani Hospodinově, mírnost ducha, který netouží po věcech velikých a nevystihnutelných.