Studnice

Kalich potěšení, tam byla skrytá,
do dna jsem vypil, do duše vpitá,
svědomí špiní, černá vina lítá.
Říká: „Jsem tvá, tvá zasloužená.“

„Nejsi má,“ pravím, „tak mluvit nesmíš!
Rodiče, společnost, škola, tam patříš,
druhý, co udělal, cožpak to nevíš?“
„Ne, ne, jsem tvá, tvá vysloužená.“