Jak kázat bez výsledků
Tento krátký seznam pro všechny kazatele, kteří nechtějí mít ve svém díle žádné na věčnost trvalé výsledky, sestavil Charles G. Finney. Originál je na adrese: http://www.biblebelievers.com/…-preach.html
1. Ať je vaším hlavním motivem zvýšit svou oblíbenost –
pak budete svá kázání jistě přizpůsobovat tomuto účelu, a ne tomu, aby
získala duše pro Krista.
2. Vyhýbejte se kázání takových věcí, které
urážejí tělesnou mysl, nebo by vám lidé mohli podobně jako Kristu
říci: „To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?“
3. Nedělejte žádné zřetelné závěry a
neznepokojujte svědomí svých posluchačů, nebo by mohli začít mít obavy
o své duše.
4. Nepoužívejte žádné příklady, opakování a
důrazné výroky, které by mohly lidi přimět, aby si pamatovali, co jste
říkali.
5. Při přednesu se vyvarujte jakékoli vášnivosti a
upřímnosti, nebo byste mohli zanechat dojem, že skutečně věříte tomu,
co tvrdíte.
6. Obracejte se k emocím, a ne ke svědomí svých
posluchačů.
7. Dávejte si pozor, abyste nesvědčili o moci
evangelia ze své vlastní zkušenosti, nebo byste mohli u svých
posluchačů vyvolat přesvědčení, že máte něco, co potřebují.
8. Nepřivolávejte zpět nepohodlné vzpomínky tím,
že byste svým posluchačům připomínali jejich dřívější hříchy.
9. Odsuzujte hřích všeobecně, ale neukazujte na
žádný konkrétní hřích vašeho současného obecenstva.
10. Rozhodně nevyvolávejte dojem, že Bůh vašim
posluchačům přikazuje poslechnout pravdu teď a tady. Nenechte je myslet si,
že od nich právě zde, na tomto místě očekáváte, že dají svá srdce
Bohu.
11. Zanechejte v nich dojem, že se od nich
očekává, že opět odejdou ve svých hříších a zváží celou věc, až
jim to bude vyhovovat.
12. Hodně se zabývejte jejich neschopností poslouchat
Boha a zanechte dojem, že musí čekat, až Bůh sám změní jejich povahu.
13. Kažte spásu z milosti a zároveň ignorujte
zavržený a ztracený stav hříšníka, nebo by mohli porozumět, co myslíte
tou milostí, a pocítit její potřebu.
14. Kažte o evangeliu jako o léku, ale utajte
nebo ignorujte informace o smrtelné nemoci hříšníků.
15. Nehovořte o duchovnosti Božího svatého
zákona (skrze který přichází poznání hříchu), nebo by si hříšník
mohl uvědomit svůj beznadějný stav a uprchnout před nadcházejícím
hněvem.
16. Nikdy u hříšníků nevyvolávejte strach, ale
zanechejte dojem, že nemají žádný důvod se bát.
17. Kažte Krista jako nekonečně přátelské
stvoření s dobrou povahou a pomiňte jeho sžíravé výtky
hříšníkům a pokrytcům, které tak často přiměly jeho posluchače
třást se.
18. Ať už zjevně nebo příležitostně připusťte,
že lidé v sobě mají nějaké morální dobro, jinak by hříšníci
mohli pochopit, že potřebují zásadní změnu v srdci, obrat od
hříchu ke svatosti.
19. O pekle mluvte tak málo, až si vaši lidé
začnou myslet, že vy sami nevěříte v jeho existenci.
20. Zanechejte dojem, že pokud je Bůh aspoň tak dobrý
jako vy, nemůže přece nikoho poslat do pekla.
21. Neuvádějte žádné protivné odkazy na učení
o sebezapření, nesení kříže a ukřižování světa, nebo byste
mohli přesvědčit a obrátit některé ze členů své církve.
22. Nekárejte světské sklony v církvi, nebo
byste mohli zranit city lidí a nakonec některé z nich obrátit.
23. Nekárejte marnivost v oblékání, nebo byste
mohli zanechat nepříznivý dojem u vašich ješitných a světských
členů.
24. Podporujte mnoho církevních večírků a sami se
jich účastněte.
25. Jako svůj prvořadý cíl si stanovte, abyste byli
osobně oblíbení všemi třídami svých posluchačů.
26. Zaměřte se na to, aby vaši posluchači byli
spokojeni s vámi i sami se sebou, a zvláště se vyvarujte zranit
něčí city.
27. Především nikdy nekažte pro nikoho, kdo je zrovna
přítomen. Kažte o hříšnících, ale ne jim samotným. Říkejte
„oni,“ a ne „vy,“ nebo by si někdo mohl vzít vaše téma osobně,
uplatnit ho ve vlastním životě a tak si zajistit spásu své duše.