Otec je málo produktivní? Vyměňte ho!
Článek je psaný jako reakce na úvahu Martina Moldána Vůdcovství – nejen dar, ale i dřina
Píši vám, zapracovaní, že jsou vám odpuštěny hříchy
pro jeho jméno.
Píši vám, manažeři, že jste poznali toho, který je od
počátku.
Píši vám, mladší pracovníci, že jste zvítězili nad tím
zlým.
Píši vám, nováčci, že jste poznali šéfa.
Napsal jsem vám, manažeři, že jste poznali toho, který je od
počátku.
Napsal jsem vám,mladší pracovníci, že jste silní a Boží slovo
zůstává ve vás a zvítězili jste nad tím zlým. (1J 2,
12–24)
Také se vám zdají výše uvedené verše poněkud pokřivené? Jako by na nich bylo něco špatně, ba, možná šeredně špatně. Člověku vytane na mysli ta známá familiernost Bible, knihy, se kterou strávil mnohdy už spoustu let. Ale něco je tu špatně. Něco se pokazilo. Sem tam nějaké slovíčko jako by bylo vynecháno, tuhle něco přidáno, a celkový význam? Ten je úplně jiný.
Podobné pocity jsem měl při čtení jednoho z posledních čísel Života v Kristu o vůdcovství a managementu. Mé naivní představy, o kterých jsem si snad bláhově myslel, že jsou založeny na Písmu, mi říkaly, že Bůh chápe církev jako rodinu. Proč by nám jinak říkal, že jsme děti, měli bychom se navzájem oslovovat jako bratři, mluvilo by se o duchovních otcích? Vždycky jsem tomu rozuměl, že jsme rodina. Tedy aspoň měli bychom být.
Proto jsem nerozuměl některým dedukcím ve článcích. Jeden příklad za všechny. Bratr Martin Moldán napsal: „Všímám si, že často se Božím služebníkům, vedoucím, nedá vytknout lenost, nedá se jim vytknout ani to, že by nebyli patřičně vzděláni, nedá se jim vytknout žádný hřích, ale přesto jde práce velice pomalu… Proč, když Boží zasvěcení lidé pracují, modlí se a dělají mnohem víc, než by se od nich očekávalo, proč Pán Bůh tak málo žehná?“
Znovu na to zkusíme aplikovat naivní dětskou logiku. Podívám-li se do 5. Mojžíšovy, 28. kapitoly, vidíme, co Bůh zaslíbil Izraeli. Budeš-li mne poslouchat, pak: Budeš požehnaný na poli, doma, ve městě, požehnaný bude tvůj plod, tvůj dobytek. Nepřátelé proti tobě jednou cestou vytáhnou a sedmi budou utíkat. Naopak, jestliže nebudeš Hospodina poslouchat, budeš: Prokletý na poli, doma, ve městě, budeš prokletý ve všem, co budeš dělat, a aby to nebylo málo, Hospodin na tebe pošle meč, úbytě, horečku, sucho, kobylky, nepřátele, a kdovíco ještě. Žádný pěkný pohled. Starý zákon, řekne si každý milovník milosti, ale tenhle motiv se opakuje skrze celé Písmo. Budeš-li poslouchat, požehnám ti, nebudeš-li, nepožehnám, ba právě naopak. Tedy na otázku „Proč Pán Bůh tak málo žehná“, lze podle jednoduché logiky odpovědět: Protože hřešíme, a nechodíme po Jeho cestách. Bylo to tak vždycky, a není jediný důvod, proč by zrovna kvůli nám měl Pán Bůh měnit své metody.
Znovu vezmeme tu stejnou jednoduchou logiku na případ církevního manažerství. Bible mluví o duchovních otcích. Pavel dokonce jednomu ze sborů píše: „I kdybyste měli mnoho pěstounů (znovu, není zde žádný příměr k vůdcovství), tak otců máte málo, protože jsem vás skrze Kristovo evangelium zplodil já.“ a také „znovu vás v bolestech rodím“ a jinde „byli jsme mezi vámi mírní jako kojící matka“. Stejně tak Bůh hovoří, že „jste byli přijati do Boží rodiny“.
Kdyby jediný z vás zkusil aplikovat na svou rodinu principy manažerství, výsledky by byly více než destruktivní.Byl jsem jedním človíčkem upozorněn, že v tomto případě Martinovi spíše podsouvám něco, co neřekl – a dotyčný má pravdu. Je hloupost (moje hloupost) stavět kritiku na něčem, co Martin napsal „v nadsázce“ a popravdě sám nevěřím, že by hodlal někoho odvolávat, protože pokřtil málo lidí. Za toto se tedy omlouvám.
Ale pokud jde o samotný princip, pak stále nevěřím, že církev je možné a správné vést jako firmu, a že se pastor může chovat jako šéf. Boží požadavky na vedoucího v církvi jsou poněkud jiné, než aby měl „tah na branku“ a „skvělou vizi vedoucí k početnímu růstu“. Též nevěřím, že pastor může dělat věc, kterou každý šéf klidně udělat může – vyhodit „pracovníka“, který neplní „sborový plán“ – což je věc, za kterou se Martin zcela zjevně postavil a podpořil ji (viz zde).
Druhým obrovským rozdílem mezi firmou a rodinou je zaměření. Firma je zaměřená na zisk. Ona musí vydělávat, musí něco vytvářet, a jedinec jde tím pádem stranou. Nejsi produktivní pracovník? No tak tě propustíme. Rodina je v tomto případě něco úplně jiného. Slyšeli jste někdy o neproduktivním dítěti? Rodina má za cíl vychovat jedince, a je postavena na jedinci. Snad jen velmi otrlí rodiče by se vzdali nějakého svého dítěte s myšlenkou, že budou mít jiné, lepší, produktivnější. A tady je obrovský, fundamentální rozdíl. Firma si drží jen „dobré“ zaměstnance (a na jejich udržení jsme dostali celou řadu receptů). Rodina si drží všechny děti, pokud jenom může, protože rodina je z celého srdce miluje.
Nakonec ještě o otcích. Mohu se vás, drazí čtenáři zeptat, komupak děláte v současné době duchovního otce, duchovní matku? Když jsem občas hovořil s mladými lidmi, nabyl jsem z toho dojem, že takoví lidé jako by snad skoro vyhynuli. Máte někoho, o kom víte, že když se ho zeptají na jeho duchovního otce, či alespoň pěstouna, řekne vás? Jestliže ne, pak nejste duchovní otci a matky, ale maximálně tak mladíci. Proč to tak je? Jestli někdy byli potřeba duchovní otci a matky, je to dnes. Podívejte se kolem sebe, podívejte se prosím na své mladé, prosím vás z celého srdce, hledejte mezi sebou duchovní sirotky, ty, které jste vzali, a místo otců jim dali spíše duchovní děcáky v některé z nepřeberných aktivit. Jak pak mohou vyrůst?
Nakonec si také vypůjčím slova jednoho světského manažera. Tato jsem četl asi před rokem v Mladé Frontě, a zapsala se do mého srdce. Ptali se jednoho vrcholného manažera, co bylo největším impulzem v jeho kariéře. Jeho odpověď byla nádherná. Řekl: „Bylo to, když se mi narodil syn. Zjistil jsem totiž, že být dobrým otcem je mnohem těžší, než být úspěšným manažerem.“ Proto prosím, nesnižujme si laťku. Bůh po nás chce, abychom byli otci, nesnižme si to na manažera.