Šak mám
Narodil se v roce 1888. Spolu se Švejkem mohl volat: „Tak nám zabili Ferdinanda!“ Přežil utrpení frontového vojáka i hospodářskou krizi za První republiky. Spolu s rodinou dokázal přežít i Němce a jejich okupaci. Pak mu komunisti sebrali všechno, co měl a dali to do družstva…
Když slavil osmdesáté narozeniny, všichni doma mu říkali „stařík“. Nebyla to urážka, ale pocta. Něco podobného, jako když Aloisovi Jiráskovi říkali „velebný kmete“.
Mezi těmi, kdo přišli blahopřát, byl i předseda Národního výboru. Bylo to v době normalizace, ale protože se vše odehrávalo na Slovácku, tak si dovolil popřát i Boží požehnání.
Stařík se rozhlédl okolo sebe. Krátce se podíval na manželku, každé z dětí, vnoučat i pravnoučat a pak se spokojeným výrazem ve tváři pronesl: „Šak mám!“