Fri 1. 2. 2019
Jděte a kažte
aneb pár dobrých rad z 10. kapitoly Matouše
„Naše první misijní cesta,“ obrátil se celý natěšený Ondřej na Jakuba. Před chvílí si je zavolal jejich mistr – svých dvanáct – a sdělil jim, že je hodlá zapojit do svého díla. Tedy že mají tak jako on vyrazit na cestu a vyhlašovat, že se přiblížilo nebeské království.
„Já se nejvíc těším na vyhánění démonů a uzdravování nemocných,“ (Mt 10,1) opáčil s rozzářenýma očima Jakub. Jenže to samozřejmě nebylo ani zdaleka všechno. Ba ne. Spíš to probíhalo jako každé druhé vysílání nováčků do terénu – předcházelo tomu řádné školení a spousta dobrých rad, co dělat a čemu se naopak vyhnout.
Když si je Ondřej po mnoha letech připomínal a srovnával je s pokyny, které dostali po zmrtvýchvstání, na první pohled viděl pár podstatných změn. Tehdy neměli vstupovat „na cestu k pohanům ani do samařské obce“ (Mt 10,5), ale později už měli jít „do celého světa“ (Mt 16,15). Tehdy kázali, „že se přiblížilo království nebeské“ (Mt 10,7), a později plynule přešli na plné „evangelium, že kdo uvěří a přijme křest, bude spasen“ (Mk 16,15–16).
Ale ten zbytek… ten se nijak nezměnil.
Kdyby žil Ondřej dnes, možná by ho překvapilo, že mistr vynechal tak důležité pokyny, jako že je třeba pozvat posluchače na dobrou večeři a radši s nimi vše probrat pěkně u jídla – jinak že to moc nefunguje. Nebo že se hlavně nemají snažit komukoli radit, jak má žít nebo čemu věřit – jinak se lidi urazí. Nebo že musí s druhými nejdřív navázat dlouhodobý vztah, nebo…
Nebo by ho možná spíš překvapila záplava „zaručených“ způsobů, jak aktuálně kázat evangelium, aby to mělo úspěch. Záplava názorů, co je při tom vlastně důležité a co není, a každých pár let nová móda a nové nápady, bez kterých to samozřejmě nikdy nebude fungovat.
To mě vlastně při našem malém skupinkovém studiu 10. kapitoly Matouše zaujalo nejvíc: Už jsem slyšel tolik názorů na správnou „evangelizaci“… tak jaké věci jsou v tom důležité přímo podle Pána Ježíše?
A víte co? Vezmeme to popořadě a uděláme si z toho pěkný číslovaný seznam:
-
Je-li to třeba, beze všeho požádej Boha o pomoc.
Když jsem ve svém životě zažil zvláštní Boží jednání a zásahy, tak se to většinou dělo v souvislosti s kázáním evangelia. Ne že by to byla nějaká spektakulární uzdravení či zázraky. To ne. Víte, já bych rád viděl takové zázraky, o jakých se píše třeba ve Skutcích. Ale zase se mi úplně nechce žít na takových místech a v takových dobách, kdy k nim obvykle docházelo – za války, při pronásledování, hladomoru, naprostém nedostatku lékařské péče apod. Nicméně i u nás v poklidné kotlince bude Bůh leckdy ochoten „působit s námi a potvrzovat naše slova“ (Mk 16,20) – samozřejmě po svém – pokud to ve skutečnosti budou jeho slova.
Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte (Mt 10,8). -
Nedělej to pro prachy.
Protože jinak se snadno dostaneš do situace „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“.
Neberte od nikoho zlato, stříbro ani měďáky do opasku (Mt 10,9). -
Pokud je však kázání evangelia tvým zaměstnáním, máš za něj dostávat spravedlivý plat.
K tomu dodávám já, a ne už Pán: Ale ty radši začni od píky a nezištně. I pro kázání evangelia přece „oddělujeme“ a „platíme“ až lidi, kteří se v tom opravdu osvědčili. Když takhle „oddělíme“ nějakého mladého, nezkušeného Neználka, velmi pravděpodobně mu spíš uškodíme.
Neberte si na cestu mošnu ani dvoje šaty ani obuv ani hůl, neboť `hoden je dělník své mzdy´ (Mt 10,10). -
Jsi-li v cizím městě či prostředí, vyhledej církev.
Nezatěžuj nevěřící lidi a nenech se od nich živit. Přeneseno do naší doby a konkrétněji: Nenech se živit z dotací a grantů, které ve skutečnosti pocházejí z peněz všech občanů. Trochu hrdosti do toho evangelizování, milí křesťané – dělejte to za svoje peníze. I když to třeba bude pomalejší.
Když přijdete do některého města nebo vesnice, vyptejte se, kdo z nich je toho hoden; u něho zůstaňte, dokud nebudete odcházet (Mt 10,11). -
Přinášej nevěřícím lidem evangelium a jeho pokoj, ne své „unikátní“ církevní učení a s ním spojené spory.
Abys nedopadl jako kazatelé z Komenského Labyrintu:„Ti pak dávali lidem příkazy, jak a čím se mají lišit od ostatních. Jedni aby se označili vodou i ohněm, druzí aby měli vždy v kapse nebo v dlani znamení kříže, třetí aby u sebe kromě toho hlavního obrazu, ke kterému mají všichni vzhlížet, nosili pro větší dokonalost co nejvíc dalších drobnějších obrázků, čtvrtí aby neklekali při modlitbě, že to tak dělají farizeové, pátí aby mezi sebou netrpěli žádnou hudbu, protože to je rozpustilost, a další aby se nenechali od nikoho učit a řídili se jen podle vnitřního zjevování Ducha. Zkrátka, když jsem si prohlédl všechny ty kaple, všude jsem viděl nějaká zvláštní nařízení.“
Když vstoupíte do domu, řekněte: `Pokoj vám.´ A budou-li toho hodni, ať na ně přijde váš pokoj. Nebudou-li toho hodni, ať se váš pokoj vrátí k vám (Mt 10,12). -
Nedolejzej. Nejsi podomní prodejce pochybného zboží, ale králův vyslanec.
Když tě někdo nechce vyslechnout, respektuj to. Ve skutečnosti totiž platí, že pokud nám někdo něco neodbytně vnucuje, podprahově z toho získáme dojem, že to nejspíš za nic nestojí.
A když vás někdo nepřijme a nebude chtít slyšet vaše slova, vyjděte ven z toho domu nebo města a setřeste prach svých nohou. Amen, pravím vám, lehčeji bude zemi sodomské a gomorské v den soudu, než tomu městu (Mt 10,14–15). -
Buď bezelstný jako holubice.
Sám buď upřímný, bez jakýchkoli postranních úmyslů – ať vypadají sebesvatěji – a bez úskoků. Předkládej lidem to, co opravdu dostanou, ne nějakou vějičku ve stylu „když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají“. -
Buď obezřetný jako had.
Dej si pozor na lidi, někteří ti budou chtít uškodit nebo tě využít. Pokud to jen trochu a čestně půjde, nedovol jim to a vyhni se tomu. Nemusíš lézt do televize, pokud tušíš, že rozhovor přestříhají a udělají z tebe zloducha horšího samotného satana. Nemusíš dávat peníze každému nemakačenkovi, který ti svou nouzi vylíčí v nejčernějších barvách.
Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. Mějte se na pozoru před lidmi; neboť vás budou vydávat soudům, ve svých synagógách vás budou bičovat, budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim i národům (Mt 10,16–18). -
Nedělej si starosti, kdybys musel na nějaký druh výslechu, kde se tě budou snažit chytat za slovíčka.
Ježíš poslal naprosto neučené rybáře, aby čelili dlouholetým, zkušeným teologům, kteří byli v teologických sporech více než zběhlí. Pokud měli v něčem takovém uspět – a oni uspěli! – musel je v kritické chvíli podepřít a poskytnout jim moudrost, kterou sami neměli. Na druhou stranu takové situace nevyhledávej.
A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce (Mt 10,19–20). -
Když bude někde moc horká půda, zmiz.
Pozor, podle příběhů ze Skutků se tohle týkalo až nebezpečí, že člověk přijde o život nebo půjde do basy. Dneska je možná spíš třeba opačný důraz: „V zemi přebývej a zachovávej věrnost“ (Ž 37,3). Pokud ti někde nejde o krk nebo tě sami nevyrazí, buď věrný a zůstaň v dobrém i ve zlém. Lidé, co nikde nedokážou zakořenit, obvykle moc dobrého neudělají.
Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život. Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Když vás budou pronásledovat v jednom městě, prchněte do jiného; amen, pravím vám, že nebudete hotovi se všemi izraelskými městy, než přijde Syn člověka (Mt 10,21–23). -
Nediv se, že ti lidé budou nadávat za dobré skutky a snahu pomoct druhým.
Jestli za to nadávali Ježíšovi, tobě se to nejspíš taky nevyhne. Láska chce pro druhého to nejlepší – jenže třeba i dítě a rodič mají obvykle dost odlišné představy, co že to v případě toho prcka vlastně je. Podobně se může leckdo čílit, že mu třeba vymlouváte nevěru – vždyť on to přece taky dělá proto, že chce pro sebe něco lepšího!
Žák není nad učitele ani sluha nad svého pána. Stačí, aby žák byl jako jeho učitel a sluha jako jeho pán. Když hospodáře nazvali Belzebulem, čím spíše jeho čeleď (Mt 10,24–25)! -
Neboj se zlých jazyků.
Nakonec se všechno ukáže, i když se pomluva někdy může na člověka nalepit celkem na dlouho. Jak říkal T. G. Masaryk:„Dnes vidím, že i tou nenávistí se člověk stává známým a autoritou. Ta nenávist přejde, ale jméno zůstane lidem v hlavě. I dnes to říkám těm, kdo se musejí hájit na všechny strany.“
Nebojte se jich tedy; neboť není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno (Mt 10,26). -
Nic cíleně nezamlčuj.
Otevřeně mluv i o nepopulárních stránkách víry. Než se člověk do něčeho pustí, má přece právo znát nejen výhody, ale i nevýhody a náklady.
Co vám říkám ve tmě, povězte na světle; a co slyšíte v soukromí, hlásejte se střech (Mt 10,27). -
Neboj se násilí.
Ono tě v konečném důsledku může připravit jen o to, o co stejně nakonec přijdeš. Nikdo si totiž neudrží ani svůj majetek ani pozemský život. Ale když se mu můžeš poctivě vyhnout, samozřejmě to udělej.
A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle (Mt 10,28). -
Neboj se, že skončíš opuštěný.
I kdyby tě opustili lidé, Bůh to neudělá. Máš pro něj mnohem větší cenu než pár vrabců.
Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců (Mt 10,29–31). -
Přiznej barvu. Nestyď se za Ježíšova slova, i když jsou dnes možná „nemoderní“.
Jednou jsem byl divákem tanečního vystoupení ve stylu breakdance, kterým se mě snažili studenti jedné biblické školy nalákat ke studiu v jejich zařízení. Byl jsem tehdy přesně cílová skupina: mladý člověk bez větších závazků, který se zajímá o teologii. A tohle pro mě znamenalo jasný signál: tam nelez! Přece jestli chci nalákat lidi dejme tomu na MatFyz, musím je přesvědčit, že je ta matika k něčemu dobrá, ne „že si na kolejích řádně zapaří“. Podobně to platí i pro křesťanství.
Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mně však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi (Mt 10,32–33). -
Nemysli si, že se správnou metodou to půjde jako po másle.
Nepočítej s tím, že všechno bude jen růžové a jestli podáš evangelium správně, lidi okamžitě uvěří a zavládne pokoj. S každou pravdou to bývá tak, že nakonec působí pokoj, ale bezprostředně spíš vyvolá problémy.
Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a `nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina´ (Mt 10,34–36). -
Srovnej si priority.
Kdo přijde o všechno, ale získá věčný život, bude na tom nakonec lépe než ten, kdo se stane vládcem celého světa, ale přijde přitom o vlastní duši. Spurgeon říkával:„Můžu pro svoje kamarády udělat ledacos, ale jít kvůli nim do pekla, to je přece jen trošku moc.“
Kdo miluje otce a matku více nežli mne, není mne hoden. Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej (Mt 10,37–39). -
Počítej s tím, že nemluvíš za sebe, ale za Boha.
Jednej jako vyslanec: Ten musí opravdu vědět, co říká jeho král a jak to myslí. Jinak by měl radši držet ústa. Ale pokud věrně předává jeho slova, může počítat s tím, že se za něj jeho vládce taky postaví.
Kdo vás přijímá, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal. Kdo přijme proroka, protože je to prorok, obdrží odměnu proroka; kdo přijme spravedlivého, protože je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého. A kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu (Mt 10,40–42).