Studnice

Rozdíl mezi konzervativcem a socialistou vynikne na pozadí starého příběhu o milosrdném Samaritánovi.

Samaritán se zachoval jako bytostný konzervativec – viděl na kraji cesty zbitého, ubohého člověka, kterého přepadli lupiči. Snad byl polámaný, snad byl v bezvědomí, bezpochyby nevypadal příliš dobře a jistě potřeboval nutně pomoc. Samaritán vzal své vlastní peníze a zaplatil mu péči.

Socialista by o Samaritánovi napsal dlouhý pamflet. Vinil by z chudákovy bídy krvežíznivé podnikatele a bezcitnou společnost. Následně by uvalil daň na chudé i bohaté, z jejichž peněz by pak slavnostně zaplatil část nákladů spojených s léčbou ubožáka.

Kdo udělal pro toho chudáka více? Rozdíl mezi konzervativcem a socialistou je tedy jednoduchý: konzervativec projevuje sociální cítění za své vlastní peníze, socialista za peníze těch ostatních.

Představte si, že bych vám řekl: „Tady o kousek dál v ulici bydlí nádherná holka. Pojď, budeme ji pozorovat oknem a dívat se, jak se svléká a pak pro nás pózuje od pasu nahoru nahá. Pak se společně s přítelem odebere do auta a tam se pomilují – poslechněme si to a podívejme se, jak se jim zamlží okénka!“

Byli byste šokováni. Mysleli byste si: Co je to za zvrhlíka!

Ale představte si, že bych místo toho řekl: „Hej, stav se za mnou. Podíváme se na Titanic.“

Tento film vám doporučí mnozí křesťané, společně se na něj dívají mládežnické skupinky a mnoho lidí si ho pouštělo doma. A to přestože obsahuje přesně ty samé scény, jaké jsem právě popsal.

„Latimere, Latimere, máš mluvit před vznešeným a mocným králem Jindřichem VIII., který ti může vzít život, pokud se mu zlíbí. Dej si pozor, co říkáš. Ale Latimere, Latimere, pamatuj také, že máš zároveň mluvit před králem králů a pánem pánů. Dej si pozor, aby s tebou nebyl nespokojen.“

Je to podobné jako alarm, který vás upozorní uprostřed noci houkáním na dým v domě. Každopádně je to nepříjemný zážitek. Ale hlavním problémem tu není nesnesitelný zvuk, který alarm vydává. Ten, kdo alarm jenom vypne a vrátí se do postele, bude mít potíže ještě větší. Léčit depresi pilulkami nebo whisky je stejné jako vypnout alarm a doufat, že je všechno v pořádku jen proto, že nic neslyšíme. Je třeba brát varování alarmu vážně, zjistit, kde oheň je, a udělat vše pro jeho likvidaci. Pocity jsou jako požární alarm. Varují nás, že něco není v pořádku. Nevypínejte je, ale naopak snažte se zjistit, jak a proč začaly a proč jsou tak nepříjemné. V lékařském slangu bychom to mohli vyjádřit slovy jako „nezačínejte s léčbou dříve, než budete znát příčinu!“

Hřích vždy míří do krajnosti. Pokaždé, když se pozvedá, aby nás pokoušel či lákal, zajde až do krajnosti v onom konkrétním hříchu, pokud mu to bude umožněno. Z každého nečisté myšlenky či pohledu bude cizoložství, pokud se jim to dovolí, z každé myšlenky o nevěře bude ateismus, pokud se nechá vyrůst. Každé vzedmutí žádosti, když mu bude vyhověno, dosáhne výšin hanebnosti; je jako nenasytný hrob. Zrádnost hříchu tkví v tom, že jeho první návrhy vypadají umírněně, ale pokud zvítězí, zatvrdí lidská srdce a přivede je do záhuby.

Čtení dělá člověka plným, diskuze pohotovým a psaní přesným.

Vyrazte se mnou na projížďku. Po několika kilometrech odbočíme ze silnice, projedeme bránou a zařadíme se do fronty za pár dodávek. Auta před námi jsou plná počítačů, hi-fi věží, nábytku, přístrojů, rybářského náčiní a hraček.

Šplháme výš a výš, dokud nedojedeme na parkoviště. Řidiči tu vykládají svůj náklad. Zvědavě sledujete, jak jeden člověk zvedá počítač. Odbelhá se k hranici pozemku a pak hodí svůj počítač přes okraj.

Teď musíte zjistit, co se tu vlastně děje. Vylezete z auta a nakouknete přes okraj propasti. Na úpatí útesu je velká díra plná… věcí.

Nakonec to pochopíte. Tohle je vrakoviště, skládka – konečné místo odpočinku všech věcí z našich životů.

Dříve nebo později všechno naše vlastnictví skončí tady. Vánoční a narozeninové dárky. Auta, lodě a vany. Oblečení, hi-fi věže a grily. Poklady, o které se hádaly děti, rozbíjela se kvůli nim přátelství, obětovala se pro ně čest a rozváděla se kvůli nim manželství – všechno skončí tady. (Doporučuji uspořádat rodinný výlet na nějakou skládku. Je to působivý názorný příklad.)

Pokud zvolíte politiky, kteří vám slibují výhody za peníze někoho jiného, pak nemáte právo si stěžovat, když vám vezmou vaše peníze a dají je někomu jinému, včetně sebe.

Ve své práci, Vaše Veličenstvo, jsem došel k přesvědčení, že poctiví lidé jsou drahocennou vzácností, zatímco za vzdělance se považuje každý druhý.

Co tím jen lidé mohou myslet, když říkají: „Nebojím se Boha, protože vím, že je dobrý“? Copak nebyli nikdy u zubaře?