Studnice

Ten, kdo neví, a ví, že neví, je student; uč ho.
Ten, kdo ví, a neví, že ví, spí; probuď ho.
Ten, kdo neví, a neví, že neví, je blázen; vyhni se mu.
Ten, kdo ví, a ví, že ví, je moudrý člověk; následuj ho.

Jistý člověk vybudoval u cesty studánku a v její blízkosti pověsil na řetízek koflík. Po nějakém čase mu někdo řekl, že jeden vynikající umělecký kritik našel na tomto zařízení mnoho chyb.

„A pili z té studánky žízniví?“ ptal se její zakladatel. Řekli mu, že u ní hasily svou žízeň tisíce ubohých lidí, mužů, žen i dětí. Tu se usmál a prohlásil, že ho poznámky kritiky nebolí, ale doufá, že jednoho parného dne i onen kritik vezme do rukou koflík, aby se občerstvil, a že bude chválit jméno Páně.

V našich dopisech vás možná uhodí do očí, že tam jedna věc tak očividně chybí. To jest, v naší korespondenci nikde neuvidíte, že by se apoštol nějak vážně zajímal o církevní růst. Když jsem teď zavítal do vašeho století a vidím, co se tu děje, všímám si, že máte celé stohy literatury na téma církevního růstu. Jak mít větší církve…

My jsme zdá se tento problém nikdy neměli. Naše církve zkrátka rostly. Naše pozornost se nesoustředila na to, jak docílit toho, aby rostly. Naším zájmem bylo, aby rostly tím správným způsobem. Věděli jsme, že kdekoli se bude kázat skutečné evangelium, tam budou i lidé, kteří na něj zareagují. Zajímali jsme se tedy jen o kvalitu této reakce a o kvalitu Kristova života, který v životě takových lidí vyrostl. Pavlova korespondence se mnou se také zaměřovala především na tuto věc.

P. S.: Další epigramy K. H. Borovského se dají najít například zde: http://texty.ci­tanka.cz/…k/ep­toc.html

Snadno bude spokojen a uklidněn, kdo má čisté svědomí. Nejsi světějším, když tě chválí, ani horším, když tě haní. Co jsi, to jsi, a nemůžeš se dělat větším, než jsi podle Božího svědectví. Jestliže poznáš, co jsi ve svém nitru, nebudeš dbát, co o tobě mluví lidé. Člověk se dívá na to, co má před očima; Hospodin však hledí na srdce.

Neperte se v bahně s prasetem – vy se ušpiníte a praseti se to líbí.

Nehádejte se s hlupáky, museli byste se snížit na jejich úroveň. A hlupáci to vědí.

Mnoho lidí tvrdí, že to slovo „víra“ je pro ně tak záhadné, nepochopitelné, že by ani nevěděli „jak věřit“ i kdyby chtěli! Mluvil jsem s člověkem, který odmítal uvěřit a jeho argument byl: „A jak bych mohl věřit?“ Podívej se, jak Jákob uvěřil: Někde slyšel, že „v Egyptě je zrní“. Uvěřil tomu, a také uvěřil, že jim to může zachránit život. A tak Jákob uvedl svou víru do akce! „Jděte a nakupte, abychom mohli žít a nezemřeli“ Příteli, to je ta víra, která spasí! Občas slyším: „Jak bych mohl věřit v Krista?“ Dovedeš si představit Jákoba, jak tak stojí před těmi desíti syny a říká: „Slyšel jsem, že v Egyptě je zrní. Ale jak tomu mohu věřit ?“ Příteli, uvěřit znamená jednat!

Před lety mi přítel moudře radil: „Co budeš dělat jako pastor, aby sis lidi získal, budeš muset dělat i aby sis je udržel. Jestli vždycky jedeš na poslední vlně, budeš muset ty vlny udržet, aby sis udržel obecenstvo, ale pokud budeš kázat Boží Slovo a postavíš Krista do středu, pak je to vše, co budeš muset dělat, aby sis lidi udržel.“

„V dějinách existují vždy dva následky: jeden bezprostřední, který lidé poznávají okamžitě, druhý vzdálený, který zprvu není zpozorován. Tyto následky si často odporují; jedny plynou z naší krátké moudrosti, druhé z moudrosti, jež přetrvá vše. Čin Prozřetelnosti se ukáže až po činu lidském. Za zády lidí se pozvedá Bůh. Popírejte, jak se vám jen zlíbí, tu Nejvyšší Moudrost, nebuďte srozuměni s jejími činy, hádejte se o slova, nazývejte »tlakem okolností« nebo »rozumem« to, čemu obyčejný člověk říká Prozřetelnost, ale podívejte se na konec dokonané události a uvidíte, že vždy způsobila opak toho, co se očekávalo, pokud nebyla hned od začátku založena na mravnosti a spravedlnosti.“