Nezávidí tvoje oči?
Matouš 20,1–16
Postavy
Vypravěč
Pán vinice (Dal by se přidat správce vyplácející mzdu, jak je to v Matoušovi, ale není nutný.)
Šimon – dělník najatý hned ráno
Juda –dělník najatý v poledne
Sára – dělnice najatá k večeru
Scéna
Na jedné straně scény je tržiště, kam si pán vinice chodí vybírat dělníky (kteří můžou posedávat i polehávat). Na druhé straně samotná vinice, kde budou pracovat a kde se pak bude přebírat mzda.
Hra
Vypravěč „Je brzy ráno, ale sluníčko už slušně připaluje, a na prašném tržišti postává několik mužů, kteří shánějí nějakou práci. Jakoukoli. Spousta z nich žije z ruky do úst – jestli si dnes nevydělají svůj denár, k večeři budou suché podpopelné placky, nebo taky nic.“
Pán vinice (Přijde na náměstí, kde už postává první pracovník) „Á, vidím, že sis dneska přivstal. Ranní ptáče, to se mi líbí. Nechtěl bys jít pracovat ke mně na vinici? Platím denár na den.“
Šimon „Denár na den?“ (Na chvilku se zamyslí.) „Tak to si plácneme.“ (Podají si ruce a oba odchází směrem k vinici. Pán vinice mu ukáže, co a jak má dělat, a dělník se dá do práce.)
Vypravěč „V pravé poledne se i komáři schovávají do stínu, jen na tržišti pořád postává pár lidí. Někteří teprve před chvílí vstali, ale jiní tu stojí už od devíti a zatím neměli štěstí. Počkat! Někdo jde. Že by přece jen…?“ (Ostatní dělníci mezitím přijdou na tržiště, Sára tam je taky, ale pospává.)
Pán vinice (Postaví se doprostřed a začne vyvolávat.) „Poslouchejte, pořád sháním nějaké lidi na vinici.“ (Obrátí se k Judovi.) „Neměl bys chuť jít ke mně dělat aspoň na půl dne?“
Juda „Na vinici je to pěkná otročina. Co za to?“
Pán vinice „Jen se neboj, Judo. Stěžoval si snad někdy nějaký dělník, že mu špatně platím?“
Juda „No, to ne. A pravda je, že jestli se vrátím s prázdnejma rukama, děcka budou o chlebu a vodě a Jáel mi to pořádně osladí.“ (Odmlčí se.) „Tak já to teda beru.“ (Podají si ruce a odcházejí na vinici.)
Vypravěč „Je pět hodin odpoledne. Sluníčko už putuje k obzoru, na vinici si pilně pracuje, ale na téměř opuštěném tržišti pořád postává pár nešťastných osůbek. Něco jsou samozřejmě vyhlášení lenoši a kazisvěti, které nikdo nechce ani zadarmo – ale pak jsou tu i slabí, staří a nemohoucí. Všichni pomalu ztrácejí naději.“
Pán vinice (Přijde na tržiště a obrátí se k Sáře.) „Proč tu celý den jen tak postáváš?“
Sára „Já bych pracovala, pane. Ale za celý den si mě nikdo nenajal.“
Pán vinice „Tak poslyš: Běž aspoň na chvilku dělat na moji vinici. Něco se pro tebe najde a odměnu taky dostaneš.“
Sára (nadšeně) „Opravdu, pane? Děkuju. Děkuju! A ať vám to Hospodin odplatí.“ (Oba odejdou na vinici.)
Vypravěč „V šest hodin se končí s prací a vyplácí se mzda. Na to se už všichni těší – a ti, co dělali od rána, samozřejmě ze všech nejvíc.“
Pán vinice „Ták, pro dnešek končíme. Ukliďte prosím nářadí a pojďte si pro výplatu – ti co jsou tu až od pěti první.“ (Ve frontě je první Sára a pán vinice jí dá denár.)
Sára „Celý denár? Ale pane, to si za mizernou hodinku práce vůbec nezasloužím.“
Pán vinice „Jen si ho vezmi. Ať máš co do úst.“
Šimon (Strčí loktem do Judy.) „Koukej, babka dostala celej denár. Tak to si dneska vyděláme!“
Vypravěč „Jenže to se Šimon přepočítal. Když přišla řada na něj, pán vinice mu odpočítal taky po denáru, stejně jako všem ostatním. Nebyl z toho, pravda, úplně nadšený.“
Šimon (naštvaně) „Tak počkat! Tohle přece není fér! Tahle dělala jedinou hodinu a dostane stejně jako já? Já tu makám celej den, i v tom největším vedru, a dostanem stejně?“
Pán vinice „No tak, příteli, copak jsem ti nějak ukřivdil? Nedomluvili jsme si denár na den? Dostal jsi denár na den. Tak si vezmi, co ti patří, a běž.“
Šimon (se téměř zakoktá) „Ale to přece…“
Pán vinice „Podívej se, vždyť jsou to přece moje peníze. Můžu si s nimi dělat, co chci. A je snad nějaký problém, když chci i tomu poslednímu dát stejně jako tobě? Nebo jim snad závidíš a vadí ti, že jsem na vás hodný?“
Vypravěč „Toho večera se všichni, kdo pracovali na vinici, dobře nadlábli. Pravda, u Šimona doma měl chleba trošku hořkou příchuť, ale i tak to bylo lepší než usínat s kručením v břiše. Pak na vesnici padla noc a všichni se odebrali na kutě. Jen vítr si mezi chatrčemi prozpěvoval veselou písničku:
druhým zdarma plní číše,
když to, po čem srdce touží,
v cizích dlaních objeví se:
Copak se ti v hlavě točí?
Nezávidí tvoje oči?“
Přílohy
| Soubor | Popis | |
|---|---|---|
 |
nezavidi-tvoje-oci.docx (19 kB) | |
Náhodné články v kategorii
Napište autorovi (emanus (at) centrum.cz)
Komentáře ke článkům neprovozujeme, neboť s nimi často bývá daleko víc práce, nežli užitku. Ale pokud byste chtěli napsat autorovi článku, s postřehy, nesouhlasem, poděkováním, nebo jakoukoli jinou zpětnou vazbou, může Vám být ku pomoci tento formulář, jehož obsah po odeslání vezmou trpaslíci, co nosí jedničky a nuly po síti, a pokud se po cestě nezatoulají, donesou ho autorovi článku.