Po 12. 10. 2009

Za dvacet let

Za dvacet let

Za dvacet let,
až odplynou vody
a slunce uběhne maraton,
kde skončí svět,
jaké sklidíš plody,
co ti zůstane na beton?

Dvacet podzimů,
kdy mol a rez kazí,
kdy zloděj krade a vykopává,
a ze všech domů,
zlata, bohatství,
nemusí zbýt víc než polní tráva.

Za dvacet zim,
můj příteli vzácný,
budeš mi po boku ještě stát?
Budeš tu vždy,
ve všech mých strázních,
mým věrným druhem ve zlých dobách?

Do dvaceti zim,
nejdražší rodino,
– když splní se nejhorší domněnky –
smrti temný stín
padne na tvé sídlo,
po Broučcích vykvetou sněženky.

Za dvacet jar,
kde budeš, má sílo,
neztratíš se někde v tušových tmách?
Nemoci zmar
či stáří zlé dílo
možná tě odnesou na márách.

Za dvacet let,
na neznámém místě,
až slunce uběhne maraton,
nevím, co svět,
však jedno vím jistě:
Můj Bůh se mnou bude na beton.