Čt 14. 9. 2006

Proroctví „soudného dne“

Proroctví „soudného dne“

Chci se pozastavit nad jednou věcí, která mi už delší dobou vrtá hlavou. Dnes se říká: „Proroctví je hlavně pro povzbuzování a potěšování. To znamená, že když máte pocit, že vás Bůh poslal s něčím negativním, tak to s vysokou pravděpodobností je vaše kritika. A Bůh je tolik laskavý, má pro nás takové pochopení.“

Chudák Jonáš. Takové trable s poselstvím, které zcela jistě nebylo od Boha. Vždyť on na těch lidech nenašel vůbec nic dobrého. A tak se celou cestu trápil úplně zbytečně, protože ho Bůh vůbec neposlal. Chudák Jeremjáš, takovou dlouhou knihu napsal a naprostá většina z ní vůbec není Boží slovo, snad jen jedna nebo dvě kapitoly. Chudák Pán Ježíš. Vždyť on ty farizeje jen káral, nějak pozapomněl dodat, že mají dobré zásady, že často jsou to „docela dobří lidé“. Tak to ho Bůh asi neposlal. Jen se na to podívej, bratře, samé „Běda vám“, na půl stránky v Bibli, to přece nemůže být od Boha. Chudák Pavel, takový kritik to byl, on snad nepsal skoro nic jiného, než kritiku. Tam to je samé „Doslechl jsem se o vás…“, napravoval chyby, káral, volal proti hříchu. Chudák. Nevěděl, že celou dobu byl úplně mimo Boží vůli. Takhle?

Ale ne. Nedávno měl Jakub Treml (jeden člen naší mládeže) vidění. Viděl sám sebe jako vojáka, který stojí v zákopu. A když vyhlédl ze zákopu, spatřil, jak se blíží nepřátelská armáda. Otočil se do zákopu a co nevidí. Jedni spí, druzí hrají karty, další se jen tak poflakují. A tak se rozběhl zákopem a snažil se je probrat, ale oni neslyšeli.

Uděláme teď překlad na „moderní výklad proroctví“. On se rozběhl, přišel k tomu spícímu, položil mu ruku na rameno a řekl: „Bratře, vidím, že ještě stále držíš svůj samopal, dokonce zaujímáš moc dobrou polohu na spaní, ale víš, možná by ses měl probrat a začít bojovat.“ Pak přešel dál k těm, co hrají karty, stoupl si mezi ně a říká: „Bratři, vidím, že jste ještě neusnuli, to je nádherné. Dokonce vaše zbraně jsou stále vedle vás, jen je vzít do ruky. A jsem moc rád, že při hraní karet nepodvádíte, to se Bohu jistě líbí. Ale poslyšte, je čas se zvednout, probudit se a začít bojovat, jde na nás armáda, víte?“

Tak takhle to tedy ani omylem nebylo. Byl-li Jakub jako voják aspoň trochu soudný, rozběhl se a křičel jako smyslů zbavený: „Copak nevidíte? Jsme v pořádném průšvihu! Žene se na nás celá nepřátelská armáda a my nejsme připravení! Co tu spíš! Jak to, že spíš, když máš stát na stráži? Co tu hrajete karty! Vstávej, jde ti o krk, jde ti o život.“ Takový kritik! On si dovolil říct o někom, že spí, když on jen podřimoval. Dovolil si říct o lidech, že hrají karty a oni si jen krátili dlouhou chvíli.

Kde je kořen tohoto názoru? Jednou přišel malý chlapec za svým tátou a ptá se ho: „Tati, jak to, že jsi mi říkal, že nemám krást a ty jsi dneska otočil na trhu jednu takovou malou tretku?“ Tatínek se otočil, aby synek neviděl, že pořádně zrudl, a přemýšlel, jak z toho vybruslit. Nakonec se otočil a řekl synkovi: „Víš, samozřejmě není vůbec dobré krást, ale my jsme slabí lidé a máme svoje zápasy, svoje boje. Bůh to o nás ví a stejně nás má rád, víš? Samozřejmě nekraď, to není dobrý, to ti můžu jistě říct.“ Malý synek odešel a i když mu to vrtalo hlavou, trochu na to pozapomněl. Pak se jednoho dne stalo, že se chlapec dostal do situace, kdy si krádeží mohl celkem usnadnit situaci. Tehdy si na tuhle příhodu vzpomněl a řekl si: „No, ono to vlastně bylo jen doporučení,“ a tu věc ukradl.

Tady je problém. Děláme z Božího Slova doporučení.
„Bratře, je dobré to takhle dělat. Je dobré se modlit, dobré číst Boží Slovo, dobré být horlivý, chodit na biblické, to je moc dobré.“
„No a proč ty tedy na biblickou nechodíš?“
„A víš, to je jen takové doporučení, vztah s Bohem na tom stejně nestojí.“

A tak když se takový člověk dostane do konfliktu zájmů, jaká bude síla toho poselství?
„Bratři, je moc dobré být horliví na modlitbách, modlit se rádi, zapáleně a horlivě.“
„A bratře, jak se to dělá, jak to mám udělat, ukaž mi to. Já to neumím.“
„No víš, to je takové doporučení. On Bůh stejně nevyslýchá podle toho, jak moc křičíš, dokonce ani podle množství slov. Víš, bylo by to dobré, ale není to tak podstatné.“

Doporučení. Převrátili jsme Boží Slovo na doporučení. Jestliže někdo říká „Vyjděte a neste evangelium“, jakou to asi má sílu, když to sám nedělá? Jestliže někdo říká „Řekněte lidem o tom, co se stane“ a sám to nedělá, nebo neukáže, jak na to, jakou to má sílu?
„A bratře, jak to mám udělat, ukaž mi to, prosím.“
„No tohle! To bylo přece slovo pro Tebe!“

Doporučení. Kde jsou hlasy, které volají: „Jde vám o život, vstávejte.“ Protože o život nám opravdu jde. Boží Slovo tady mluví naprosto jasně, bez vytáček.

Ty neneseš ovoce? Neroste ve Tvém životě? „Každou ratolest, která ve mně nenese ovoce Otec vyřezává a bude je pálit neuhasitelným ohněm.“ Ohnivé jezero.

Ty nesloužíš svými hřivnami pro obecný prospěch církve? „A řekl tomu služebníku: ‚Služebníku zlý a nespolehlivý, že jsi zakopal svoji hřivnu, vyhoďte ho do té vnější tmy, kde bude pláč a skřípění zubů.‘“ Ohnivé jezero. Máš spoustu věcí, o které se staráš a které tě zajímají, že Ti zbývá málo času na Boží věci? „A když to trní vyrostlo, udusilo to zrno, které bylo zaseto.“ Ohnivé jezero.

Dovoluješ svým koníčkům, televizi, počítači, aby zabrali místo ve tvém životě? Dovoluješ, aby zabrali víc času, než věnuješ svému Spasiteli? „Takoví nevejdou do Božího království: modláři…“ Ohnivé jezero.

Vytratila se Boží moc z Tvého života? Žiješ z vlastní síly a jde to hodně ztuha? „…takoví, kteří mají způsob zbožnosti, ale chybí jim její moc“ jsou v jedné linii s modláři, lháři, zloději. Ohnivé jezero.

Ó kéž bych mohl povzbuzovat. Kéž bych mohl říkat lidem: „Ano, jdeš dobře, podívej, tady ještě a támhle může být lépe, ale Bohu se líbí, jak jdeš.“ Kéž bych mohl prorokovat povzbuzení a potěšení. Kdykoli mohu, dělám to, vždyť povzbuzení potřebujeme všichni, to si uvědomuji. A možná Tě po úvodu překvapí, když Ti řeknu, že většina proroctví, která mi Pán dal, byla povzbudivá. Skrze ně Bůh jednal často s pochybnostmi lidí, dodával sílu, dával odvahu. Ale také dával taková, která bylo těžké vyřídit. Musel jsem se „navézt“ do některých lidí, protože si chodili po svých cestách a nebylo to příjemné. Ale mnozí z nich otočili svou cestu a nyní se rozběhli za Bohem.

Co chci říct. Samozřejmě, pokud přijde nějaké „negativní“ proroctví, je třeba být opatrný. Dvojnásob, protože k tomu máme sklony. Také vím, že Bůh naše poklesky před světem často skrývá a schovává, On sám má zájem na tom, abychom byli v co nejlepším světle. Ale jestliže nějaký člověk někde na své cestě odmítl Boží hlas a Jeho napomenutí, a teď si jde jako slepec, se zakořeněným hříchem, který ho ovládá, a do toho si prozpěvuje, jak je krásně s Pánem, co mu asi tak Bůh bude chtít říct? Jestliže lidé spí a hrají karty a říkají si: „Víš, já bych chtěl, ale je to tak těžké,“ co jim Bůh chce říct? Jestliže se lidé nemodlí a říkají si: „Ono to na tom stejně až tolik nestojí. Vždyť je to přece vztah s Bohem,“ co jim asi tak Bůh chce říct? Když volá na hříšníky jdoucí do ohnivého jezera: „Čiňte pokání a věřte evangeliu,“ oč víc bude volat na vlastní děti, které směřují tamtéž?

V Ezechieli je jedno jasné slovo pro každého člověka. „Jestliže by tedy strážce viděl meč, jak přichází na jeho město, a nezatroubil by, bude krev těch lidí na jeho rukách.“ Jestliže já vidím meč Božího soudu, jak nad námi visí, a nezatroubím, bude krev těch lidí na mých rukách. To bych popravdě nechtěl. Ano, samozřejmě, „prorokovat“ lidem hřích, se kterým se sami trápí a ze kterého činí pokání, je totální blbost. Však když se podíváme do Písma, zjistíme, že hlavní hřích, pro který byla tato „proroctví soudného dne“ byla nedůvěra k Bohu. Nedůvěra, že Bůh splní své Slovo, a z toho plynoucí vzpoura. Nedůvěrou jsme dnes zcela jasně vinni, protože nevěříme, že Bůh bude držet své slovo (jakkoli ho ctíme svými ústy a říkáme navenek, že Mu věříme). Jak v tom dobrém (vždyť náš „velký Bůh“ se často scvrkne na maličkého, když jde o naše problémy – tolik se totiž bojíme), tak v tom zlém (On je totiž tak dobrý, ty kritiku, on už dneska nesoudí, jsme v době milosti). Můžu mlčet? Můžu nebýt naléhavý? Můžu se smířit s tím, že lidé ve sboru hynou a do toho si prozpěvují: „Zpívat píseň lásky smím…“? Nechává mi vůbec Bible prostor něco takového dělat? Opravdu tím, že mlčíte, zvěstujete Slovo Boží?